Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4987/2008

32 Cdo 4987/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobců proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. ledna 2008, č. j. -40, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o určení vlastnictví k nemovitostem, a to domu se stavebním pozemkem, zapsaných v katastru nemovitostí P.-m. na k. ú. B., není přípustné podle ustanovení , protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelé zpochybňují právní závěry o neplatnosti oznámení žalobce a) žalované ze dne 11. srpna 2003, podle nichž tak nemohla vzniknout kupní smlouva, a o tom, že i pokud by vznikla, k převodu vlastnictví nemohlo dojít pro nezaplacení kupní ceny, „neztotožňují se“ se závěrem, že soud nemůže nahrazovat v řízení o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí činnost správního orgánu, a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřují v řešení otázky určení „hranice při stanovení neplatnosti právního úkonu jedné ze stran závazkového vztahu, když důvodem tvrzené neplatnosti je výlučně nesplnění povinnosti ze strany druhého účastníka tohoto vztahu“. Odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl další jimi navržené důkazy, a že se nezabýval posouzením existence samotné kupní smlouvy v důsledku oznámení žalobce a), což činí podle jejich názoru napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.

Tyto jejich námitky však nemohou přípustnost dovolání založit.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má určující význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Na řešení dovolateli vymezených dovolacích námitek (ne však na řešení otázky výslovně označené žalobci za otázku zásadního právního významu) založil své rozhodnutí soud prvního stupně. Odvolací soud ovšem uzavřel, že žalobkyně b) není v řízení aktivně legitimována, protože smlouvu o koupi najaté věci uzavřel se žalovanou pouze žalobce a). Ten však neprokázal vznik svého vlastnického práva. K „nabytí účinnosti úkonu při převodu nemovitostí“ je totiž nutný vklad vlastnického práva nabyvatelů do katastru nemovitostí, s nímž zákon přechod vlastnického práva spojuje. Návrh na vklad vlastnického práva žalobců k nemovitostem, jež jsou předmětem smlouvy, však byl katastrálním úřadem zamítnut a jeho rozhodnutí lze přezkoumat pouze ve správním řízení, nikoliv na základě žaloby o určení vlastnictví, která by správní řízení obcházela. Nedošlo rovněž ani k vydržení vlastnického práva žalobci.

Uvedené závěry odvolacího soudu však s výjimkou „výhrady“ vůči závěru, že soud nemůže nahrazovat činnost správního orgánu - jak již bylo uvedeno shora - dovoláním napadeny nebyly. S obsahem „výhrady“ lze souhlasit, protože závěr odvolacího soudu, že by soud určením vlastnického práva nahrazoval činnost správního orgánu v řízení o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, je nesprávný. Tento právní názor se však v samotném rozhodnutí neprojevil, ale jde pouze o dodatek k závěru, že nedošlo-li ke vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí, nemají žalobci naléhavý právní zájem na určení svého vlastnictví, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil. Z téhož důvodu nelze shledat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ani ve skutečnosti, že odvolací soud řešil dovolateli vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem ( )

Nelze účinně uplatnit ani dovolací důvod podle , spočívající v tom, že nebyly provedeny žalobci navržené důkazy, a že napadený rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 5.000,- Kč podle ustanovení , , a , ve znění účinném od 1. září 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném k témuž datu, a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.060,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. ledna 2010

JUDr. M. G., v. r.

předseda senátu