Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
D3E44E9F4CD2B2E7C1257A4E00699EB2.html
HTML · 11.44 KB
No categories available
30 Cdo 3114/2009
30 Cdo 3114/2009
U S N E S E N Í
L. R.,
proti
A.W.,
o ochranu osobnosti,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 127/2004 , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2009, č.j. 1 Co 309/2008 -212, takto:
I. Dovolání žalobce
se odmítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění:(§ 243c odst. 2 o.s.ř. )
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. března 2009, č.j. 1 Co 309/2008 -212, potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. srpna 2008, č.j. 23C 127/2004 -201, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost dovolání žalobce došlé Krajskému soudu v Ostravě dne 9. ledna 2008 (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud konstatoval, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.října 2007, č.j. 1 Co 148/2007 -140, proti kterému dovolání žalobce směřovalo, obsahovalo správné poučení, shodné s obsahem ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , upravujícím přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku (usnesení) odvolacího soudu ve věci samé.
Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci napadl žalobce podáním, označeným jako „dovolání“. Domnívá se, že svoje dovolání došlé Krajskému soudu v Ostravě dne 9. ledna 2008 podal včas ve čtyřměsíční lhůtě ve shodě s ustanovením § 240 odst. 3 o.s.ř. , neboť napadené rozhodnutí obsahovalo nesprávné poučení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatoval, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř. V souzené věci dovolání směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí opožděného dovolání. Ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. však přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí neupravují. V souvislosti s úpravou, kterou podává ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. , je třeba připomenout, že za návrh (žalobu) nelze považovat odvolání nebo dovolání. Proto odmítl-li soud prvního stupně dovolání podle § 241b odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 208 odst. 1 téhož zákona jako opožděné, není proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo toto rozhodnutí potvrzeno, přípustné dovolání (viz Bureš, Drápal, Krčmář a kol. - Občanský soudní řád , KOMENTÁŘ, C.H.BECK, 7. vydání, str. 1255).
Protože tedy v této věci není dána přípustnost dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 o.s.ř. , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu