Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 522/2010

N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovolání podaném S. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 10. 11. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , takto:Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 22. 9. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za pokus k uvedenému trestnému činu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí přesně specifikované věci.V předmětné věci podal S. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. ze dne 10. 11. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. K. dovolání a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek popsaný soudy nevykazuje všechny zákonné znaky pokusu k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že poškozený jej nejdříve surově napadl, a protože dovolatel se nemohl jinak bránit, použil nůž, který byl pod dekou na posteli a dvakráte poškozeného bodl, nikoli však v úmyslu způsobit mu těžkou újmu na zdraví. Poukázal na tělesnou konstituci poškozeného a na to, že to byl on, kdo vyvolal hádku a napadl ho. Poukázal na nevelký rozsah zranění poškozeného a v této souvislosti i na nepřesvědčivé závěry znalce z oboru soudního lékařství. Uzavřel s tím, že to byl právě poškozený, který jej napadl, činil tak opakovaně, byl fyzicky zdatnější a s ohledem na uvedené proto v popsaném skutku lze sice spatřovat „znaky trestného činu, avšak okolnosti, za nichž k němu došlo, vylučují jeho protiprávnost a lze jej proto hodnotit jako nutnou obranu podle § 29 tr. zák.“ Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení odvolacího soudu a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedené usnesení. Dále alternativně navrhl, aby dovolací soud buďto podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako nutná obrana podle § 29 tr. zák. nebo aby v tomto smyslu sám rozhodl. Zároveň dal tímto podnět k tomu, aby předseda senátu soudu prvního stupně dal podnět k přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který na základě napadeného rozhodnutí vykonává.K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel opakuje své námitky vznesené již v odvolacím řízení, kterými se však soud druhého stupně podrobně zabýval s tím, že jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu vedeného dokazování a lze na ně takto plně odkázat. A to i z hlediska námitky jednání v nutné obraně (s poukazem na nesprávně uvedené ustanovení tr. zák., které pojednává o výjimečném trestu, když není v posuzované věci z hlediska časové působnosti aplikovatelný). Poukázal také na to, že dovolatel tvrdí, že v rámci popsaného skutku nejednal v úmyslu, když ovšem právě jednání v nutné obraně předpokládá úmysl spáchat čin jinak trestný, k němuž je ovšem pachatel donucen hrozícím nebo trvajícím útokem na zájmy chráněné trestním zákonem. Pokud by tedy nebyl prokázán jeho úmysl odvrátit útok poškozeného i za tu cenu, že mu způsobí těžkou újmu na zdraví, pak by se nemohlo jednat o nutnou obranu (o kterou však ve skutečnosti ani nešlo). K námitce nesprávně formulovaného popisu skutku ve výroku soudu prvního stupně ve vztahu k tzv. právní větě uvedl, že tato nijak neuvádí, v čem by měla tvrzená diferenciace spočívat, když je v rozporu s realitou, neboť ze slovního popisu skutku zjevně plynou všechny předpokládané zákonné znaky označeného deliktu (to i přesto, že je jistě možné představit si pregnantnější popis skutku). Takto vznesené námitky jsou proto (z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle tr. ř.) uplatněny sice právně relevantně, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle tr. ř. jsou tyto vedeny z pohledu druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu, která předpokládá existenci některého z dalších dovolacích důvodů uvedených v ustanovení až k) tr. ř. V posuzované věci však nelze dospět k závěru, že byl shledán důvodným některý z uvedených dovolacích důvodů (tedy ani dovolací důvod uplatněný podle tr. ř.), a proto nelze akceptovat ani tvrzení dovolatele, že ve věci je dán důvod dovolání podle druhé alternativy ustanovení tr. ř. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) takto podané dovolání podle tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání ve věci učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny právě v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předchozí řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se pokusu k předmětnému trestnému činu, jímž byl shledán vinným, nedopustil s tím, že nebyl prokázán jeho úmysl pokusit se poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví, ale z učiněných skutkových zjištění lze naopak dovodit, že v kritické době jednal v nutné obraně. Jeho námitky v uvedeném směru jsou takto uplatněny právně relevantně, současně jsou však zjevně neopodstatněné. To proto, že oba soudy zejména i v důvodech svých rozhodnutí poukázaly na to, že situace předcházející konfliktu mezi dovolatelem a poškozeným je oběma posuzována odlišně, jejich jednání v kritické době je však objektivizováno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Příslušný znalec totiž verzi zasažení těla poškozeného nožem, tak jak ji popsal dovolatel, označil za vyloučenou, když i v rámci svého slyšení před odvolacím soudem v tomto směru závěry, ke kterým dospěl, také potvrdil. Odvolací soud se také jednotlivým výpovědím znalce pečlivě věnoval a v rámci svého rozhodnutí také podrobně vysvětlil, proč závěry vyjádřené znalcem ve svém souhrnu pokládá za správné a věrohodné a proč tedy neuvěřil průběhu skutkového děje nabídnutého dovolatelem s tím, že za daných okolností dovolatel nejednal v rámci nutné obrany při současném zjištění jeho úmyslu (byť nepřímého) pokusit se poškozeného zranit. Z uvedeného je tak namístě zopakovat, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle tr. ř. jsou proto zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle pím. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené se také již nezabýval ani dovolatelem podaným návrhem (navíc adresovaným předsedovi Okresního soudu v Českých Budějovicích) na přerušení výkonu mu uloženého trestu.Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. ř.).V Brně dne 26. května 2010Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka