Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 201/2010

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 9. 2006, sp. zn. , byli obvinění I. C. a A. T. uznáni vinnými trestnými činy:

- loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 1) výroku],

- podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 2) výroku],

a to vše na pokladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí popsáno.

Za uvedené trestné činy byl každý z obviněných odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému L. K., škodu ve výši 2.000,- Kč a poškozenému J. K., škodu ve výši 12.600,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění A. . a I. C. odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. , byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen u obviněného A. T. v celém výroku o trestu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a jmenovaného obviněného odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 7. 2007, č. j. -72, který byl obviněnému doručen dne 10. 12. 2007 a z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 8. 2008, č. j. -66, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. , byla trestní věc obviněného I. C. vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí (pozn.: ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2009, č. j. -348).

Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, napadl obviněný A. T. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru soudy dříve činné ve věci, jejichž rozhodnutí připomněl, nesprávně právně posoudily skutek, kterého se dopustil.

Obviněný konstatoval, že společně se spoluobviněným I. C. dne 4. 3. 2006 v P., okr. L., nabídli poškozenému J. K. ke koupi motorovou pilu a křovinořez. Po jeho souhlasu jej odvezli vozidlem do ul. M. v P., kde od něj převzali peníze v celkové částce 12.600,- Kč a požádali jej, ať zde počká, že zatím dojedou pro zboží. Na místo se již nevrátili a peníze si ponechali pro svou potřebu. Dále dne 15. 3. 2006 v obci L., okr. L., udělali stejnou nabídku L. K., kterému nabídli motorovou pilu za 2.000,- Kč. Po jeho souhlasu odjeli svým vozidlem do obce S., okr. L., kde dovolatel na poškozeném vyžadoval částku 2.000,- Kč s tím, že půjde dojednat převzetí zboží. Obviněný zdůraznil, že se jednalo o zcela totožný modus operandi, nevybočující z dřívější trestné činnosti páchané jeho osobou. Podotkl, že došlo ke dvěma verzím dalšího jednání. Poškozený tvrdí, že vydal peníze pod pohrůžkou násilí, kdy spoluobviněný I. C. na něj mířil pistolí a vyzýval jej slovně, aby peníze vydal. Oba obvinění však tvrdí, že poškozený vydal peníze bez pohrůžky násilí, a to na základě lsti, dobrovolně. Soudy se však přiklonily k verzi poškozeného a jejich jednání kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., ačkoli se podle obviněných jedná o pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., neboť ve všech předchozích případech byl totožný modus operandi.

Z výše uvedených skutečností obviněný dovodil, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru naplňuje skutek, pro který byl stíhán a odsouzen znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy, jež ani nezjišťovaly důkazy k obhajobě. Vytkl, že tím porušily i ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., a to pokud jde o posouzení skutku podle § 250 odst. 1 tr. zák. Namítl, že tato skutková zjištění postrádá. Z důvodu jejich absence trpí řízení vadou.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 9. 2006, č. j. -210, i navazující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2008, č. j. -315, a podle § 265l tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Přípisem ze dne 24. 1. 2010 obviněný učinil k podanému dovolání osobní vyjádření, v němž v podrobnostech vyslovil nesouhlas s rozhodnutím soudů obou stupňů a požádal o spravedlivé rozhodnutí.

K dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jež poukázala na vymezení obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zákoně.

Státní zástupkyně konstatovala, že obviněný uplatnil pouze námitku týkající se soudy provedeného dokazování, když vzaly za prokázaný skutkový děj tak, jak tvrdil poškozený a neuvěřily verzi tvrzené obviněnými. Podle jejího názoru tyto námitky nezakládají v dovolání deklarovaný dovolací důvod, jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Jde totiž o výhrady procesního charakteru, jež brojí proti způsobu aplikace ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., které v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze uplatňovat. Dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem, přičemž z něho při posouzení skutku z hlediska hmotného práva vychází. V dovolání nelze napadat způsob hodnocení důkazů provedeného soudy obou stupňů, neboť v takovém případě se jedná o výtky při aplikaci procesních předpisů.

Ve vyjádření státní zástupkyně uvedla, že obviněný, i přes svůj formální odkaz na konkrétní zákonné ustanovení, podal mimořádný opravný prostředek z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Současně vyslovila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného A. T. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.). Současně je potřebné konstatovat, že nelze přihlížet k osobnímu písemnému vyjádření obviněného, neboť podle § 265d odst. 2 věty první tr. ř. platí, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce.

Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů zakotvených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky, jež učinil prostřednictvím obhájce, naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je možné aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný A. T. vznáší v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím uplatněný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný vytýká, že se nedopustil trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., když jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., neboť způsob spáchání obou skutků pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku okresního soudu je stejný. Tuto námitku však spojuje s jiným, a to pro jeho osobu příznivějším skutkovým zjištěním, než jak bylo v soudním řízení učiněno. Tvrdí, že poškozený vydal peníze na základě lsti dobrovolně, tj. že jednání obviněných nebylo doprovázeno pohrůžkou bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Naproti tomu je v popisu skutku pravomocného výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Lounech uvedeno, že „…obžalovaný I. C., který vystoupil z automobilu, na poškozeného namířil pistoli tmavé barvy nezjištěného typu, se slovy “neblbni a dej nám ty peníze“ a poškozený poté dal dvě bankovky v hodnotě 1.000,- Kč obžalovanému A. T.…“. Obviněný rovněž nesouhlasí s příslušnou částí skutkových zjištění tvrzením, že soudy nezjišťovaly důkazy k jeho obhajobě a porušily ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Nutno zdůraznit, že všechny námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze události obviněný dovozuje vady v právním posouzení skutku. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobněji rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Lounech (následně též Krajský soud Ústí nad Labem) učinil právní závěr, že svým jednáním v bodě 1) výroku rozsudku naplnil všechny zákonné znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. [pozn.: výrok o vině pod bodem 2) rozhodnutí prvostupňového soudu obviněný nenapadl].

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Lounech plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Ústí nad Labem, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku na str. 5 konstatoval, proč neakceptoval návrh obviněného na provedení dalších důkazů.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. dubna 2010

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k