Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2791/2019

20 Cdo 2791/2019-246

USNESENÍ

R. P.

J. L.

, narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného M. L., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, pro 2 251 795 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2019, č. j. -228, takto:

Dovolání

se zamítá

.

Odůvodnění:

Ve shora označené věci Okresní soud v Břeclavi (dále rovněž „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 4. 2018, č. j. -197, zastavil řízení o návrhu povinného na odklad exekuce vedené soudní exekutorkou Mgr. Marcelou Petrošovou, Exekutorský úřad Břeclav, pod sp. zn. 160 EX 8438/14 na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 20. 10. 2014, č. j. -19 (výrok I.); zároveň zamítl návrh povinných na zastavení exekuce (výrok II.).

Podáním ze dne 7. 5. 2018 (viz č. l. 185) vznesli dovolatel a jeho manželka námitku podjatosti zákonné soudkyně Mgr. Renaty Tesáčkové (dále rovněž „zákonná soudkyně“), odůvodněnou tím, že oprávněný je v řízení zastupován právním zástupcem, který je manželem jedné ze soudkyň soudu prvního stupně (nikoli tedy zákonné soudkyně). Obdobnou námitku (s tím rozdílem, že směřuje k podjatosti všech soudců soudu prvního stupně) uplatnili také v odvolání proti výše specifikovanému usnesení soudu prvního stupně, které Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 4. 2019, č. j. -228, potvrdil. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že k oznámené námitce podjatosti nepřihlíží, byla-li tato námitka podána až po uplynutí lhůty stanovené zákona č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “); povinný a jeho manželka se o namítaném důvodu pro případné vyloučení soudkyně dozvěděli dne 10. 4. 2018 (podle záznamu o nahlížení do soudního spisu i jejich vlastního sdělení), téhož dne byli poučeni soudem o možnosti namítat podjatost přidělené soudkyně, námitku podjatosti však vznesli poprvé až dne 7. 5. 2018. Odvolací soud doplnil, že i v případě „věcného“ přezkumu by bez dalšího nebylo možné dovodit, že je mezi zákonnou soudkyní a advokátem oprávněného vztah přesahující „úřední rámec“, jenž by zakládal pochybnosti o nepodjatosti zákonné soudkyně; „důvodem není samotná okolnost, že manželka tohoto advokáta je rovněž soudkyní Okresního soudu v Břeclavi“.

Usnesení odvolacího soudu povinný napadl dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ). Odvolací soud totiž aplikoval ustanovení způsobem, který je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. . Námitka podjatosti soudce je zákonným odvolacím důvodem [srov. , popř. důvodem pro zmatečnost podle ] a nepřihlédnutí k ní představuje odepření práva na spravedlivý proces. Konkrétní závěr odvolacího soudu o nepodjatosti zákonné soudkyně dovolatel považuje za rozporný s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. , nálezem Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. , a nálezem Ústavního soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. .

Oprávněný ve vyjádření s námitkami dovolatele nesouhlasil a za účel dovolání označil prodloužení provedení exekuce.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) věc projednal podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení [viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“] ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání je přípustné ( ), není však důvodné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. října 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal právní závěr, že námitka odvolatele o tom, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící), představuje odvolací důvod podle ustanovení (o této námitce proto nerozhoduje nadřízený soud podle ustanovení a pro její uplatnění neplatí lhůta uvedená v ustanovení ). Její důvodnost posuzuje vždy odvolací soud, aniž by přitom byl vázán tím, zda, popř. jak otázku podjatosti soudce (přísedícího) posoudil ještě před vydáním napadeného rozhodnutí nadřízený soud ( ); shledá-li ji opodstatněnou, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího zruší [ – srov. dále

mutatis mutandis

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2013, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2014, sp. zn. ]. Jestliže v posuzované věci odvolací soud uzavřel, že k vznesené námitce podjatosti se pro marné uplynutí lhůty podle nepřihlíží, je v této části jeho posouzení v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu, čímž je založena přípustnost dovolání ve smyslu dovolatelem zvoleného hlediska podle

Nejvyšší soud zároveň ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě či je taková pochybnost – objektivně posuzováno – dána (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2017, sp. zn. ). Příkladem jsou situace přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem), popř. situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Nepřípustný poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud – byť primárně konstatoval její opožděnost – námitku podjatosti rovněž „věcně“ posoudil a jeho závěr není s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu v kolizi. Námitka podjatosti vznesená dovolatelem totiž neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti svědčící o osobním vztahu zákonné soudkyně a právního zástupce oprávněného [srov. např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2017, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 43/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, řešícím případ definovaný tím, že manželka soudce, rozhodujícího v trestní věci obviněného, zastupovala jako advokátka protistranu obviněného v občanskoprávním sporu, který nesouvisel s předmětem daného trestního řízení (což nezakládá bez dalšího důvod vyloučení soudce)].

Za vylíčeného stavu proto Nejvyšší soud uzavírá, že v posuzovaném případě nejsou dány skutečnosti natolik intenzivní povahy, jež by vedly k pochybnostem o nepodjatosti dotčené zákonné soudkyně. Pro přijatý závěr nemá význam poukaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. , řešící odlišnou skutkovou situaci (kdy zástupce účastníka dříve působil na dotčeném soudu jako soudce), či nálezy Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 1996, sp. zn. (N 127/6 SbNU 429) a ze dne 27. května 2015, sp. zn. (N 100/77 SbNU 491), zabývající se vesměs principem, že o podjatosti soudce se musí rozhodovat z objektivních hledisek.

Právní posouzení odvolacího soudu je proto ve výsledku správné, a nebylo-li zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení , a b) nebo v , nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného bez nařízení jednání (viz ) podle ustanovení zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 10. 2019

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu