Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2357/2019

-124

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně Trei Real Estate Czech Republic, s. r. o., IČO 25708261, se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 670/17, zastoupené Mgr. Radkem Hladkým,advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti žalovanému Ľ. H., nar. XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Danielem Uličným, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. -91, takto:

Dovolání se odmítá.

 Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně ze dne 14. 6. 2017, č. j. -36, kterým soud zamítl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti uplatněnou žalovaným.

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 10. 2016 domáhala po žalovaném zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, jako přiměřeného zadostiučinění, a uložení povinnosti žalovanému zdržet se umísťování motorových vozidel s nápisem „Za stavbu Vendo Park majiteľ TREI Real nezaplatil dodávateľom stavby OTNAVA“ na celém území České republiky a dále uložení povinnosti žalovanému zdržet se jednání, na základě kterých by byly třetí osoby informovány o tom, že žalobce nesplnil své povinnosti související se zaplacením ceny za dílo ohledně díla VENDO Park Mohelnice.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „“, odmítl.

Dovolací námitka, kterou žalovaný vyjádřil ve svém dovolání, spočívající v tom, že by mezinárodně příslušné měly být soudy státu sídla žalovaného, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá. Odvolací soud totiž postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že vedle obecného soudu státu bydliště žalovaného [srov. nařízení Evropského Parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“, dřívější nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen „nařízení Brusel I“], má žalobkyně možnost využít pravidla mezinárodní příslušnosti na výběr dané, zakládající mezinárodní i místní příslušnost ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události (srov. nařízení Brusel I bis, dřívější nařízení Brusel I). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 29/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. .

Žalovaný namítá, že čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis nelze v tomto případě vykládat extenzivně ve vztahu k čl. 4 a 5 nařízení Brusel I bis. Z dovolání však není zjevné, v čem by měl tento extenzivní výklad spočívat. Nejvyšší soud proto neměl důvod, aby jakkoliv měnil svou výše uvedenou judikaturu.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 10. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu