Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3012/2019

-151

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PERENA Liberec, s.r.o., se sídlem ve Stráži nad Nisou, Kateřinská 3, PSČ 463 03, identifikační číslo osoby 25005731,zastoupené Mgr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem v Liberci, Pražská 132/4, proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 1 127 252 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. -129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2018, č. j. -95, v zamítavém výroku ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v skutečně splněna jsou.

Dovolatelkou formulovaná otázka, s níž spojila tvrzenou přípustnost dovolání a která nebyla podle jejího mínění dosud v rozhodovací praxi řešena, zda „může pojišťovna v rámci ujednání s pojištěným omezit nebo vyloučit pojistné plnění v případech odpovědnosti za škodu, která vznikla v důsledku nesprávného postupu pojištěného,“ nemohla přípustnost dovolání podle otevřít. Je tomu tak již z toho důvodu, že takto v obecné rovině vymezená otázka nezahrnuje skutečnosti potřebné pro jednoznačnou odpověď na ni.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že základem předmětu sporu byl rozdílný názor účastnic řízení na výklad ujednání článku 4. bodu 4.2. pojistné smlouvy uzavřené mezi nimi na pojištění odpovědnosti žalobkyně za škodu, podle něhož „se pojištění vztahuje i na škody na věcech, na kterých pojištěný prováděl objednanou činnost, pokud ke škodě došlo proto, že tato činnost byla provedena vadně. Předpokladem vzniku práva na plnění z pojištění je skutečnost, že pojištěný dodržel předepsaný nebo notoricky známý či běžně používaný postup, resp. návod k používání zařízení, stroje nebo jiné věci.“ Viděno optikou dané věci tak dodržení předepsaného, notoricky známého či běžně používaného postupu ze strany pojištěné (žalobkyně) bylo sjednáno jako jeden z předpokladů jejího práva na plnění z pojištění, který nebyl podle posouzení odvolacího soudu (a shodně tak i soudu prvního stupně) pro vybočení žalobkyně z předem sjednaných prací dle dokumentace naplněn. Pak ovšem byla žalovaná v souladu s předmětnou pojistnou smlouvou oprávněna pojistné plnění odmítnout. Za této situace jde o otázku triviální, která není způsobilá přípustnost dovolání otevřít. Z dovolací argumentace je přitom zřejmé, že dovolatelka považuje pro právní posouzení věci za rozhodující výklad citovaného smluvního ujednání, když podle jejího názoru je každá vadně provedená činnost způsobena nesprávným postupem při jejím provádění, takže by uvedený předpoklad nemohl být v žádném případě naplněn a tím by nikdy právo na pojistné plnění podle tohoto smluvního ujednání nevzniklo. Dovolatelkou předestřený názor není správný, neboť jak odvolací soud vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku (viz bod 15. in fine) a jak přiléhavě reagovala na dovolání i žalovaná (viz její vyjádření pod body 22. a 23.), vadně lze provádět činnost a způsobit tak škodu i při dodržení předepsaných postupů. Na uvedeném mylném názoru pak dovolatelka postavila svoji dovolací argumentaci včetně vymezené otázky, která není způsobilá otevřít přípustnost dovolání, a otázku výkladu či neplatnosti právního úkonu (smluvního ujednání v článku 4. bodu 4.2. pojistné smlouvy) nevymezila.

Pokud dovolatelka uvedla, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i jeho rozhodnutí o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. 10. 2019

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu