Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2237/2019

-848

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Z. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Rajznauerem, advokátem se sídlem v Pozlovicích, Nivy II č. 348, proti žalovaným 1) J. K., narozenému XY, bytem XY, 2) L. P., narozené XY, bytem XY, a 3) P. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Masarykova č. 175, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2019, č. j. -814, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31.1.2019, č.j. -814, podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [vznáší-li dovolatel výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení jeho dědického práva odvolacím soudem rozhodující, a dovozuje-li vlastní (odlišný) právní názor na věc, tj. že u něj nebyl dán důvod vydědění podle ustanovení , , účinného do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“), jelikož „v době sepsáníy o vydědění mezi žalobcem (dovolatelem) a zůstavitelem existoval dlouhodobě nesouladný vztah otce se synem, k jehož vzniku a trvání podstatnou měrou přispěl i sám zůstavitel“], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Navíc, pokud se týká namítaného porušení procesních práv dovolatele, soud odvolací i soud prvního stupně ve svých rozhodnutích náležitě odůvodnily, z jakého důvodu některé žalobcem navrhnuté důkazy neprovedly.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsudek odvolacího soudu, který při svém rozhodování vycházel ze soudem prvního stupně náležitě zjištěného skutkového stavu (opírajícího se o obsáhlé dokazování) a shodně dovodil, že žalobce neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, přičemž „původ vzniku konfliktního vztahu mezi žalobcem a zůstavitelem“ shledal na straně žalobce, je z hlediska závěru o důvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem J. K., zemřelým dne 19.6.2011, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák., v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce trvalého neprojevování opravdového zájmu potomka o zůstavitele způsobem neodpovídajícím řádnému chování potomka k rodiči (například způsobem trvale překračujícím zásady společenské slušnosti) srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9.2009, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78, ročník 2010, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2013, sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Napadá-li nakonec dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu i v části týkající se výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 10. 2019

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu