Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4739/2017

-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) M. B., narozeného XY, bytem v XY, b) S. B., narozené XY, bytem v XY, a c) M. B., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení 81 366 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2015, č. j. -46, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobci se v samostatném procesním společenství ( , , dále jen „“) v řízení domáhali celkem zaplacení částky 81 336 Kč, přičemž uvedli, že za konkrétní nárok pro každého žalobce je považována vždy ⅓ uvedené částky (tedy 27 112 Kč; viz strana 1 žaloby). Tato částka měla odpovídat dlužným nákladům exekuce a oprávněného v exekučních řízení vedených vůči žalobci a) jako povinnému, přičemž tato exekuční řízení byla vůči žalobci a) zahájena proto, že mu Městský úřad v Moravské Třebové nezákonně zadržoval finanční prostředky (dávky sociální potřebnosti a dávky pomoci v hmotné nouzi), čímž se dostal žalobce a) do platební neschopnosti. Po vydání těchto neoprávněně zadržovaných finančních prostředků, na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , byly dluhy vyrovnány a exekuční řízení zastaveno. Žalobcům tak měla vzniknout škoda právě v podobě dluhu (pohledávky třetích osob), spočívajícím v povinnosti nahradit náklady exekutora a advokáta v předmětném řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 12. 6. 2015, č. j. -46, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, že se žaloba zamítá, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že žalobcům nevznikla škoda, neboť předmětné exekuce, na jejichž základě vznikla žalobcům povinnost platit náklady řízení (a tedy vznikl dluh), byly nařízeny z v letech 2009 a 2010. Ve smyslu , , právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti (nového) , se posuzuje podle dosavadních předpisů (tedy , ), přičemž v režimu dluh škodu nepředstavoval.

Žalobci (dále též jako „dovolatelé“) podali proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, které Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, dovolání jako nepřípustné odmítl.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Přípustnost dovolání je přitom nutno zkoumat ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť, neboť žalobci netvoří nerozlučné procesní společenství. Je proto nerozhodné, že součet nároků obou žalobců hranici hodnotového omezení přípustnosti dovolání přesahuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. ; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

V předmětné věci proto dovolání není přípustné, neboť dovoláním dotčenými výroky nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.

Jelikož není dovolání podle přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelů ( ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 10. 2019

Mgr. Vít Bičák předseda senátu