Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5654/2017

-137

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce MÉTIS, spol. s r. o., se sídlem v Lechoticích č. p. 33, PSČ 768 52, identifikační číslo osoby 60734302, zastoupeného JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Veverkova 1101/1, PSČ 170 00, proti žalované M. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Pavlů, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2017, č. j. -105, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 28. července 2016, č. j. -84, Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 29. května 2013, č. j. -13 (ve výroku rozsudku je nesprávně uvedeno „č. j. -3“), kterým uložil žalované zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1.238.606 Kč s 6% úrokem od 27. září 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 4.129 Kč a náhradu nákladů řízení, (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalované se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost vydaného směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Přitom zdůraznil, že žalovaná uplatnila (vedle dalších námitek) také námitky mající původ v jejím vztahu k původnímu majiteli směnky, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá (jde o směnku vlastní vystavenou dne 26. září 2011 žalovanou na řad Zemědělských staveb Jihlava, a. s., znějící na směnečný peníz 1.238.606 Kč, splatnou na viděnou, opatřenou doložkou „bez protestu“ a na žalobce rubopisovanou – dále též jen „sporná směnka“). Vzhledem k tomu, že sporná směnka byla na žalobce převedena nedatovaným rubopisem, vedl soud žalovanou v intencích ustanovení čl. I. a , zákona směnečného a šekového (dále jen „“), k tomu, aby v řízení prokázala, že směnka buď byla na žalobce převedena po splatnosti (tj. s účinky obyčejného postupu), nebo že žalobce při nabývání směnky jednal s úmyslem zbavit jí možnosti uplatnit námitky ze vztahu s remitentem. Ani jeden z uvedených předpokladů přípustnosti vznesených kauzálních námitek však prokázán nebyl.

Při posuzování, zda žalobce při nabývání sporné směnky jednal ve smyslu ustanovení čl. I. vědomě na škodu dlužníka (žalované), soud prvního stupně sice přisvědčil názoru žalované, že s ohledem na hodnotovou doložkou vyznačenou na sporné směnce (podle níž „tuto směnku lze využít pouze k zajištění finančního plnění dle článku V. SOD ze dne 26. září 2011“) byl nabyvatel směnky povinen zajímat se také „o pozadí směnky“, současně však uzavřel, že žalobce uvedeným způsobem postupoval. Žalobce si nechal od remitenta při nabývání směnky předložit nejen smlouvu o dílo (z níž měla vzejít směnkou zajištěná pohledávka), ale i doklad o tom, že provedené dílo bylo objednatelem bez výhrad převzato a dohodnutá cena díla zhotovitelem vyúčtována. V situaci, kdy sporná směnka zajišťovala zaplacení ceny díla, lze předložení označených dokumentů považovat za postačující k tomu, aby žalobce neměl pochybnosti, že nabývaná pohledávka je po právu a dlužník nebude mít proti plnění námitky.

Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná nemůže podle ustanovení čl. I. v projednávané věci vznášet vůči žalobci kauzální námitky mající původ ve vztahu k remitentovi.

Neshledávaje důvodnými ani ostatní námitky, jimiž se žalovaná povinnosti uložené jí směnečným platebním rozkazem bránila, soud prvního stupně rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a ve shodě s ním též uzavřel, že námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu nejsou důvodné.

Dovolávaje se závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. , odvolací soud ve vztahu k otázce (ne)poctivého nabytí sporné směnky žalobcem uvedl, že (oproti mínění žalované) jen z hodnotové doložky vyznačené na sporné směnce nelze bez dalšího usuzovat na vědomé jednání žalobce ke škodě dlužníka při nabývání směnky (jinak řečeno, usuzovat na záměr žalobce zbavit nabytím směnky žalovanou možnosti uplatnění kauzálních námitek). Jestliže si žalobce nebyl vědom toho, že objednatel díla později (po jeho převzetí) uplatnil vůči zhotoviteli (remitentovi) nároky z odpovědnosti za vady díla a následně od smlouvy o dílo odstoupil (jak namítala žalovaná), nelze ani dovodit, že směnku nabyl se záměrem žalovanou o tuto námitkovou obranu připravit. Jednání původního majitele směnky, jakož i okolnost, že některé skutečnosti nabyvateli směnky případně zamlčel, není podle odvolacího soudu pro posouzení přípustnosti kauzálních námitek plynoucích ze vztahu dlužníka k původnímu majiteli podle ustanovení čl. I. významná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustné.

Nejvyšší soud předesílá, že pro účely posouzení přípustnosti dovolání je (srov. článek II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rozhodný ve znění účinném do 29. září 2017.  Odtud též plyne, že dovolání v dané věci bylo možné podle ustanovení podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (a nikoli již pro tzv. skutkový dovolací důvod uplatnitelný pro dovolací řízení omezeně před 1. lednem 2013 na základě tehdejšího znění ).

Nejvyšší soud proto pro výsledek dovolacího řízení v této věci shledává právně bezcennými především všechny výhrady, jež jsou dle svého obsahu pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů (na jejichž základě oba soudy shodně uzavřely, že žalovaná v řízení neprokázala, že žalobce při nabývání sporné směnky jednal vědomě na škodu dovolatelky). Prostřednictvím těchto námitek totiž dovolatelka nevystihuje způsobilý dovolací důvod ( ) a k jejich přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.

K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) dále srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. .

Samotné právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, pak odpovídá níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1) Směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho vznik významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami zajišťovacími), je třeba také v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek). Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit.

Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. , a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2) V právní teorii ani v soudní praxi není pochyb o tom, že byla-li směnka převedena na nabyvatele rubopisem (indosamentem), pak nový majitel (s výjimkou případů, kdy k převodu směnky dojde až po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu, viz čl. I. ) nabývá práva ze směnky originárně, tj. neodvozeně od právního postavení převodce (jinak řečeno, nevstupuje do práv a povinností předchozího majiteley, není jeho právním nástupcem).

K tomu srov. v soudní praxi např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. , v právní teorii pak např. Kovařík Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6. dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 84, nebo Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, str. 137 a násl.  

3) Námitky vycházející z vlastních vztahů dlužníka k předchozímu majiteli směnky zůstanou dlužníku po převodu směnky zachovány jen tehdy, jednal-li nový majitel při nabývání směnky vědomě na škodu dlužníka (čl. I. ).

 Tento subjektivní vztah nového majitele k převodu směnky přitom musí být dán již v okamžiku, kdy směnku nabývá. Aby byl naplněn předpoklad vědomého nabývání ke škodě dlužníka, stačí, když nabyvatel má nutně představu o tom, jaké kauzální námitky se mohou dlužníkům nabízet, přičemž jeho představa musí být zcela určitá, vztahující se ke konkrétnímu kauzálnímu vztahu. Musel by tedy vědět, o jaký zcela jedinečný kauzální vztah jde a jaké námitky s ohledem na jeho obsah, vzhledem ke konkrétním pro právě tento jednotlivý vztah určitým právům a povinnostem, přicházejí zcela konkrétně v úvahu; jinými slovy musí znát konkrétní okolnosti zajištěného kauzálního vztahu.

 Viz např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. (na který přiléhavě odkázal i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí) a ze dne 29. července 2015, sp. zn. , k jejichž závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil mimo jiné v rozsudku ze dne 27. října 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 74/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 28. července 2016, sp. zn. ; v literatuře pak např. Kotásek, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy č. 12/1997, str. 618 a násl.).

4) Jen ze skutečnosti, že na převáděné směnce je vyznačena hodnotová doložka, z níž je zřejmá zajišťovací povaha směnky, nelze bez dalšího usuzovat na vědomé jednání majitele ke škodě dlužníka při nabývání směnky (rozuměj na jednání realizované s cílem eliminovat v úvahu přicházející kauzální námitky dlužníka).

Srov. opět důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. .

Shora uvedené judikaturní závěry se plně prosadí i ve skutkových poměrech dané věci, přičemž Nejvyšší soud na nich nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

Nepřípadným shledává Nejvyšší soud ve skutkových poměrech dané věci rovněž poukaz dovolatelky na nálezy Ústavního soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. , a ze dne 19. června 2014, sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněná pod čísly 124/2013 a 126/2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když potud dovolatelka zjevně přehlíží, že v projednávané věci (na rozdíl od poměrů popisovaných v označených nálezech) nešlo (a to ani z pohledu směnkou zajištěné pohledávky) o vztah, v němž by dovolatelka byla v postavení spotřebitele.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2019

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu