Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 4287/2018

24 Cdo 4287/2018-224

USNESENÍ

K. B.

domnělému otci T. N.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolská č. 980, za účasti

L. B.

, narozeného XY, bytem XY, o určení otcovství, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání T. N. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. května 2018 č. j. -175, takto:

I. Dovolání T. N.

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání T. N. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2018 č. j. -175 není přípustné podle ustanovení , neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017 sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm vyslovený závěr, že příbuzenství ve formě rodičovství sleduje přirozený stav věcí, tedy kdo je skutečným rodičem dítěte, jako danou a neměnnou hodnotu, která je objektivně zjistitelná na základě vědeckého poznání.).

Jestliže dovolatel, brojící proti tomu, aby byl určen matrikovým otcem zletilého L. B. (kdy své biologické otcovství, prokázané znaleckým posudkem, ani nezpochybňuje a uznává jej) argumentuje, že určením jeho otcovství k L. B. (k určení jehož otce doposud nedošlo na základě žádné ze zákonných domněnek otcovství) dochází k zásahu do jeho práva na důstojnost, svobodu a práva brát se vlastního štěstí, a napadá-li absenci lhůty k určení otcovství podle ustanovení § 783 o. z., lze konstatovat, že ustanovení § 783 o. z. (včetně nestanovení lhůty k podání návrhu na určení otcovství) je projevem zákonodárcem provedeného vyvážení zájmů osob, jichž by se případné určení otcovství bezprostředně dotýkalo (matky, dítěte, i domnělého otce). Dovolatel tuto zákonnou úpravu vyvažující zájmy všech dotčených považuje za nespravedlivou a protiústavní, sám však akcentuje pouze své zájmy a zájmy své nové, později založené rodiny, aniž by přihlížel též k zájmům matky a (zletilého) dítěte.

Akcentuje-li dovolatel skutečnost, že L. B., o určení jehož matrikového otce je nyní rozhodováno, je již zletilý, ani tato námitka není pro rozhodnutí nijak významnou, neboť kromě toho, že zákonná úprava se zletilostí dítěte nespojuje žádné omezení, pro které by se nebylo lze domáhat určení otce zletilé osoby (a přestože se již z důvodu zletilosti L. B. nepoužije Úmluva o právech dítěte), Nejvyšší soud již uzavřel v obdobné problematice popření otcovství ve vztahu k předchozí právní úpravě, že dítětem se podle ustanovení § 62 zák. o rod. rozumí i dítě zletilé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 22/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž není důvod, aby tomu v případě určení otcovství bylo jinak. Mimo to se též z judikatury ESLP podává, že právo znát své příbuzné se nachází v poli působnosti pojmu "soukromý život", který zahrnuje důležité aspekty osobní identity, z níž identita rodiče tvoří jednu její součást, a tudíž se uplatní ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění pozdějších předpisů (sdělení federálního ministerstva zahraničních věci č. 209/1992 Sb.) (srov. z judikatury ESLP věci K. proti Irsku, 26. května 1994, č. 16969/90, N. proti Finsku, 29. června 1999, č. 27110/95, O. proti Francii, 13. února 2003, č. 42326/98).

Významným nemůže být potom ani tvrzení dovolatele, že návrh na určení otcovství je ze strany L. B. a jeho matky veden zištným cílem a nikoli za účelem navázání vzájemného vztahu, ani jeho námitky k osobě matky (že se vůči němu a jeho blízkým dopouští jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování podle ustanovení , , pro které jí bylo z důvodu nepříčetnosti uloženo ochranné opatření, a dále že mu nesdělila dříve, že by mohl být biologickým otcem L. B.), z nichž dovolatel dovozuje, že pokud by byl určen otcem L. B., odporoval by takový výklad ustanovení o. z. dobrým mravům a vedl by ke krutosti a bezohlednosti urážející jeho lidské cítění. Dovolatel však těmito námitkami opět akcentuje pouze své zájmy. V projednávané věci se jedná o otázku statusovou, kdy je soudním rozhodnutím stanoven základ, z něhož se následně odvíjí ostatní složky povinností a práv mezi rodiči a dětmi, dovolateli přitom ani nebyla uložena vyživovací povinnost, vzhledem ke schopnosti L. B. živit se sám. K tvrzenému rozporu s dobrými mravy lze rovněž poukázat na ustálenou judikaturu, podle níž výkonu práva v rozporu s dobrými mravy může být ve výjimečných situacích odepřena ochrana, když k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanózní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2001 sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání T. N. na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu