Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2437/2018

29 Cdo 2437/2018-188

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Československé obchodní banky, a. s se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, proti žalovaným 1) H., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Martinem Kainem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, PSČ 150 00, 2) J. H., narozenému XY, bytem XY, a 3) R. J., narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2018, č. j. -173, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 2. května 2016, č. j. -19, uložil žalovaným, aby do patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatili žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 969.816,14 Kč s 6% úrokem „od do zaplacení“, směnečnou odměnu ve výši 3.232,72 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 48.653,- Kč.

K námitkám žalovaných Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2016, č. j. -45, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku podal odvolání (i) první žalovaný a následně (podáním ze dne 5. ledna 2017 – č. l. 62) požádal o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 13. února 2017, č. j. -129, Krajský soud v Praze zamítl návrh prvního žalovaného „na osvobození od soudních poplatků“; Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného usnesením ze dne 31. srpna 2017, č. j. -143, toto usnesení potvrdil. Usnesení nabylo právní moci dne 11. září 2017.

Usnesením ze dne 25. září 2017, č. j. -147, Krajský soud v Praze, odkazuje na ustanovení a , o soudních poplatcích, zastavil řízení o odvolání prvního žalovaného proti rozsudku ze dne 14. prosince 2016, č. j. -45.

Proti tomuto usnesení podal první žalovaný odvolání a opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků (č. l. 150-151).

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. října 2017, č. j. -152, zastavil řízení o návrhu prvního žalovaného „na osvobození od soudního poplatku ze dne 16. října 2017“; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. prosince 2017, č. j. -163, toto usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. března 2018, č. j. -173, potvrdil usnesení ze dne 25. září 2017, č. j. -147, ve znění, že se zastavuje řízení o odvolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2016, č. j. -45.

Odvolací soud – cituje ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a poukazuje na průběh řízení (viz shrnutí shora) – uzavřel, že soud prvního stupně po právu zastavil řízení o odvolání prvního žalovaného proti (výše označenému) rozsudku soudu prvního stupně pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Současně shledal neopodstatněnou výhradu prvního žalované o tom, že mu nebyla poskytnuta dostatečná lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání.

Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „ “), a maje za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozhodnutích sp. zn. (jde o usnesení ze dne 8. ledna 2018) a sp. zn. (jde o usnesení ze dne 21. dubna 2015), jakož i se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. (jde o nález ze dne 24. srpna 2016).

Dovolatel akcentuje, že soudy nižších stupňů pochybily, když řízení o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (ze dne 14. prosince 2016) zastavily, aniž ho (poté, kdy zamítly jeho žádost o osvobození od soudních poplatků) znovu vyzvaly k zaplacení soudního poplatku za odvolání.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, popřípadě aby rozhodnutí soudů nižších stupňů změnil tak, že se řízení o odvolání nezastavuje.

Dovolání prvního žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že vznik poplatkové povinnosti za (odvolací) řízení a splatnost poplatku (za odvolání) upravují ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, tak, že poplatková povinnost vzniká podáním odvolání a poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (k tomu srov. např. v judikatuře Nejvyššího soudu důvody usnesení ze dne 15. května 2002, sp. zn. , , uveřejněného pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 12. května 2005, sp. zn. , k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v usnesení ze dne 29. května 2014, sp. zn. ).

Současně platí, že možnost zaplatit soudní poplatek za odvolání měl první žalovaný až do okamžiku, kdy odvolací soud vydal (dovoláním napadené) usnesení, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 5/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dále srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. .

O tom, že dovolatel měl pro zaplacení soudního poplatku za odvolání dostatečnou lhůtu, rovněž není pochyb.

Z obsahu spisu je totiž zjevné, že prvnímu žalovanému vznikla poplatková povinnost podáním odvolání (dne 21. prosince 2016), lhůta, kterou určil soud prvního stupně k zaplacení poplatku (viz výzva ze dne 2. ledna 2017 – č. l. 59), prvnímu žalovanému marně uplynula dne 9. ledna 2017, žádost prvního žalovaného o osvobození od soudních poplatků soudy nižších stupňů zamítly (usnesení nabyla právní moci dne 11. září 2017 – viz doklad o doručení u č. l. 145) a usnesení, jimiž soudy nižších stupňů zastavily řízení o (nové) žádosti prvního žalovaného o osvobození od soudních poplatků, nabylo právní moci 12. ledna 2018 (srov. doklad o doručení u č. l. 165). Přitom odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání prvního žalovaného (pro nezaplacení soudního poplatku), až usnesením ze dne 15. března 2018.

K faktickému poskytnutí dodatečné (a přiměřené) lhůty k zaplacení soudního poplatku viz důvody usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. .

Dovolatelem zmíněná judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu přitom zjevně vycházela z odlišných skutkových poměrů; v projednávané věci (viz průběh řízení popsaný výše) se tak (z pohledu tam formulovaných závěrů o porušení práv účastníků řízení) neprosadí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání prvního žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2019

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu