Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2261/2019

-226

USNESENÍ

K. S.,

České republice

– Ministerstvu vnitra

v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o 108 435 Kč s příslušenstvím a o 47 192 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2019 č. j. , 203, 390/2018-202, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019 č. j. , 203, 390/2018-202 není přípustné, neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení

Námitky, kterými žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení (namítá-li vadu řízení, která měla spočívat v tom, že soudy odmítly provést žalobkyní opakovaně navrhovaný důkaz výslechem M. H., uvádí-li, že „zdůvodnění neprovedení tak zásadního důkazu“ považuje za „nepřezkoumatelné“ a že „byly všechny výslechy svědků ovlivněny neblahou přítomností jejich nadřízených“, jejichž zájmem bylo zamítnutí žaloby, čímž mělo podle mínění dovolatelky dojít k porušení jejího práva na spravedlivý proces, nesouhlasí-li se závěry znaleckého posudku znalce MUDr. Jana Boháče a s jeho hodnocením soudy a zpochybňuje-li skutková zjištění soudů, že u žalobkyně se jednalo o syndrom dráždění chrupavky, který se posuzuje jako neúrazový, a že vznik zdravotních potíží udávaných žalobkyní po 10. 9. 2012 nemá jako příčinu úrazový mechanismus, ale že jde o obecné onemocnění), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení

Žalobkyně v dovolání předestírá své vlastní skutkové závěry (že v daném případě trpěla některými degenerativními problémy s ramenním kloubem a že následně při plnění pracovních úkolů v důsledku fyzické námahy „utrpěla úraz ramenního kloubu a zdravotní stav se v důsledku této příhody znatelně zhoršil tak, že musela podstoupit operaci, rehabilitaci a byla následně v pracovní neschopnosti“), na základě kterých činí svůj – od soudů obou stupňů odlišný – závěr o tom, že „v předmětné věci šlo o pracovní úraz“.

Namítá-li žalobkyně, že odvolací soud „nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu a od této se odchýlil“, přičemž poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu „ze dne 27. 10. 2009“ a v něm uvedený závěr, že „pracovní úraz nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin“, pak přehlíží, že v projednávané věci soudy vycházely ze skutkových zjištění, že „popsanou činností žalobkyně v den 10. 9. 2012“ nedošlo k úrazu, tedy ani k podvrtnutí ramenního kloubu, a že vznik zdravotních potíží udávaných žalobkyní po 10. 9. 2012 „nemá jako příčinu úrazový mechanismus“. Poukaz žalobkyně na judikaturu dovolacího soudu týkající se otázky příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je tedy nepřípadný.

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 9. 2019

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu