Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1531/2019

27 Cdo 1531/2019-274

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce IMPULSO UNO a. s., se sídlem v Ostravě - Porubě, Vřesinská 128/40, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 27827623, zastoupeného JUDr. Petrem Chylou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, PSČ 702 00, proti žalované E. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, o zaplacení částky 3.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2019, č. j. -208, takto:

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č. j. -174, uložil žalované zaplatit žalobci 3.500.000 Kč s úroky z prodlení za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu úroků z prodlení za dobu od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

[2] Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 1. 2019, č. j. -208, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I. a III., potvrdil (výrok první) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné.

[4] Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné podle k řešení otázky, „zda může být u soudu úspěšně uplatněna pohledávka, která v době podání žaloby nebyla splatná“ (již podle přesvědčení dovolatelky Nejvyšší soud dosud neřešil), a dále k řešení otázky „použití právní úpravy odpovědnosti za vady v případě smlouvy o převodu obchodního podílu“ (při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. , a dále též od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. ). Z obsahu dovolání vyplývá, že ve vztahu k druhé otázce dovolatelka brojí proti výkladu lhůty „bez zbytečného odkladu“, dovozujíc, že s ohledem na okolnosti projednávané věci vady podílu uplatnila před jejím marným uplynutím.

[5] Odpověď na první otázku, totiž že soud může žalobci přiznat pohledávku, jež nebyla v době zahájení řízení splatná, je-li splatná ke dni vyhlášení rozhodnutí, se podává jednoznačně z ustanovení , jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , a ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. (jenž byl uveřejněn pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. , či ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. .

[6] Taktéž závěr, podle něhož dovolatelka neuplatnila vady podílu ve „lhůtě bez zbytečného odkladu“ ( , ), zjistila-li tvrzené vady v srpnu 2015 a oznámila-li je (nejdříve) v podání (učiněném v rámci tohoto řízení) ze dne 20. 2. 2017, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k výkladu lhůty „bez zbytečného odkladu“. Z té se podává, že „jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. V každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci takto určené lhůty dosáhnout“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. , a rozhodnutí tam citovaná).

[7] Námitkou, podle níž zástupce dovolatelky oznámil vady podílu žalobci dříve, dovolatelka brojí proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, aniž v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání vypočtených v Uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod (viz ), k jehož přezkoumání dovolání není přípustné.

[8] Ve vztahu k ostatním námitkám (uvedení dovolatelky v omyl a rozporu jednání žalobce s dobrými mravy) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady ( ), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. 9. 2019

JUDr. Petr Šuk předseda senátu