Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4527/2018

30 Cdo 4527/2018-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce Družstvo Pasáž, identifikační číslo osoby 64652254, se sídlem v Děčíně, Hrnčířská 1305/2, zastoupeného JUDr. Františkem Penkem, advokátem se sídlem v Jistebnici, Spojovací 29, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2018, č. j. -99, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení domáhal zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , dále jen „posuzované řízení“, a to v období od 27. 10. 2008 do 11. 2. 2014. Tvrdil, že se zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení domáhal již v řízeních vedených před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. a sp. zn. , avšak odškodnění mu dosud nebylo přiznáno v plném rozsahu.

V projednávané věci již bylo Nejvyšším soudem rozhodováno rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. , jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, č. j. -42, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2015, č. j. -27, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

V dalším řízení Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2015, č. j. -27, tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do zaplacení částky 85 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

Dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že žalobu ohledně částky 15 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil jej v zamítavém výroku II o věci samé (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen " ".

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení, není podle přípustné.

Dovolací soud se proto dále zabýval přípustností dovolání podle v rozsahu, v němž žalobce napadal rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

Otázka, zda nemajetková újma žalobce trvala po celou dobu nepřiměřeně dlouhého řízení, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že v případě, kdy si osoba považující se za poškozeného není vědoma toho, že se nějaké řízení, jehož účastníkem je nebo by měla být, vede, a že tedy nevyčkává jeho skončení (konečného rozhodnutí), nemůže jí vznikat újma nemajetkové povahy pramenící z nejistoty ohledně výsledku řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ). Ze zjištění odvolacího soudu přitom vyplývá, že se žalobce v posuzovaném řízení o dovolání protistrany z prosince roku 2008 dozvěděl až v září roku 2013, a nemohl tak u něj v uvedeném období vznikat stav nejistoty o výsledku řízení, který by měl být podle kompenzován.

Ani otázka, zda zhodnocení dosavadní délky řízení představuje pro opětovné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouze vedené řízení, v rozsahu předmětu hodnocení, překážku věci rozsouzené, nezakládá přípustnost dovolání podle Posouzení této otázky ze strany odvolacího soudu je souladné s řešením, jakého bylo dosaženo v judikatuře soudu dovolacího, pokud odvolací soud zohlednil, že v kompenzačním řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. vycházely soudy prvního i druhého stupně v situaci, kdy posuzované řízení ještě nebylo skončeno, ze stavu ke dni jejich rozhodování (srov. část V stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011). Tímto stavem byl stav ke dni 15. 2. 2012, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -80 a k tomuto dni bylo o uplatněném nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy rozhodnuto s účinky věci pravomocně rozsouzené ( ). Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů přitom neplyne, že by žalobce v uvedeném kompenzačním řízení svůj nárok výslovně omezil pouze na část řízení.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 9. 2019

JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu