Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1020/2019

7 Tdo 1020/2019-242

USNESENÍ

F. H.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá.

Odůvodnění:I

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2019, č. j. -103, byl obviněný F. H. uznán vinným pod bodem 1 výroku přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu za tyto přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. , uložen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu ze zmíněného rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 1. 2019 včetně rozhodnutí obsahově navazujících.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze státní zástupce, a to v neprospěch obviněného a výlučně do výroku o trestu. V odvolání namítl a odůvodnil, že obviněnému neměl být uložen trest souhrnný, nýbrž úhrnný. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. -159, z podnětu tohoto odvolání zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o trestu tak, že obviněného odsoudil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.

II

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání uvedl, že napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě „v rozsahu, kterým byl nezměněn rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, ze dne 28. 2. 2019, č. j. -103, čímž napadá i výrok o trestu uvedený v rozsudku Krajského soudu v Ostravě…“ Obsahově rozsudek odvolacího soudu napadl výlučně ve výroku o vině (žádné námitky proti výroku o trestu v dovolání zmíněny nebyly). Namítl, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako trestný čin krádeže, nýbrž jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, neboť motorové vozidlo hodlal vrátit. Právní kvalifikaci podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku vytkl, že platební kartu obsaženou v peněžence poškozeného si neopatřil úmyslně. Rozsudky soudů obou stupňů označil za nesprávné z toho důvodu, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal věc některému z nich k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.

4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

III

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného přípustné. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Pravomocné rozhodnutí lze napadnout dovoláním, jestliže soud rozhodoval ve druhém stupni ve věci samé a zákon to připouští. Rozhodnutí ve věci samé pak vymezuje ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř.

6. Z uvedených ustanovení plyne, že rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky, a to že jde o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští

.

Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.

7. Na základě těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné

,

jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával nebo nebyl povinen a oprávněn přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v § 254 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. T 666 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).

8. Výše uvedená zásada vychází z principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky, neboť podle § 254 odst. l tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

9. Podle § 254 odst. 2 tr. ř. však mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený rozsudek navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Podle § 254 odst. 3 tr. ř. jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.

10. Odvolací soud tedy - pokud nenastane situace předpokládaná v § 254 odst. 2, 3 tr. ř. - přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je například výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.

11. Dále platí, že pokud odvolání bylo podáno jen proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle , 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle tr. ř. (viz rozhodnutí č. rozh. tr., obdobně též č. rozh. tr.).

12. Nejvyšší soud připomíná, že odvolání v této věci proti rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2019, č. j. -103, podal pouze státní zástupce, a to v neprospěch obviněného a výhradně proti výroku o trestu s tím, že neměl být ukládán trest souhrnný. Odvolací soud se tak v rámci své přezkumné činnosti podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. měl soustředit výhradně na posouzení správnosti výroku o trestu, protože státní zástupce v odvolání nenamítl takové vady, které by odůvodňovaly, aby odvolací soud podle § 254 odst. 2 tr. ř. přezkoumával i výrok o vině (viz také Nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. ).

13. Přesto odvolací soud zjevně nesprávně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „přestože bylo odvolání státního zástupce zaměřeno výhradně proti výroku o trestu, přezkoumal krajský soud i výrok o vině, ovšem jen potud, zdali popis skutků, jimiž byl obžalovaný uznán vinným, je v souladu s použitou právní kvalifikací“. Dále uvedl, že „při přezkumu správnosti výroku o vině, jakožto výroku předcházejícímu na odvoláním napadený výrok o trestu podle § 254 odst. 2 tr. ř., takovéto vady a nesprávnosti podstatného charakteru nebyly odvolacím soudem zjištěny. V tomto směru okresní soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval příslušnou právní normu…“

14. Nejvyšší soud připomíná zásadu, že odvolací soud se na základě § 254 odst. 2 tr. ř. zabývá dalším výrokem, který není odvoláním napaden, jen v případě, že v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním (a za předpokladu, že odvolatel mohl podat odvolání i proti tomuto výroku, byť tak neučinil). Bylo by vybočením z principu vázanosti soudu obsahem podaného odvolání, kdyby odvolací soud přezkoumával navazující (nenapadený) výrok rozsudku přímo bez dalšího a zjišťoval existenci případných vad tohoto výroku či předcházejícího řízení. Podmínkou přezkoumání nenapadeného výroku je právě vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky (Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3039). Lze dodat, že zákonné důvody k přezkoumání výroku o vině odvolacím soudem na podkladě odvolání státního zástupce podaného proti výroku o trestu podle § 254 odst. 2 tr. ř. jsou dány tehdy, lze-li učinit závěr, že vytýkaná nepřiměřená mírnost uloženého trestu má svou příčinu v nesprávné právní kvalifikaci skutku (viz rozh. č. 74-I./2013 Sb. rozh. tr.). Taková situace zde zjevně nenastala.

15. Podrobněji byla tato otázka řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaném pod č. rozh. tr. se závěrem, že z ustanovení a tr. ř. vyplývá, že odvolací soud je vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýká. Toto výchozí vymezení (a omezení) přezkumné pravomoci odvolacího soudu ve vztahu k napadeným výrokům však rozšiřuje ustanovení tr. ř., a to pro případy, když vada, která je vytýkána napadenému výroku rozsudku, má svůj původ v jiném výroku, který nebyl napaden odvoláním. Pak je odvolací soud povinen přezkoumat i tento jiný (odvoláním nenapadený) výrok za předpokladu, že odvolatel mohl též proti němu podat odvolání, i když tak neučinil. Přesah přezkumné povinnosti odvolacího soudu podle tr. ř. je podmíněn vztahem původu (příčiny) a projevu zjištěné vady nenapadeného výroku rozsudku, jestliže důvodně vytknutá vada napadeného výroku má původ v jiném než napadeném výroku rozsudku. Oba výroky musí na sebe navazovat, a proto z toho vyplývá, že nestačí zjištění vady v jiném nenapadeném výroku rozsudku bez toho, že by zároveň byla dána uvedená návaznost na výrok napadený odvoláním, tedy že by důvodně vytknutá vada jednoho výroku měla původ v jiném nenapadeném výroku.

16. Citované rozhodnutí dále připomíná, že výrok o trestu sice obecně vždy navazuje na výrok o vině, to však k naplnění podmínek ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř. nestačí, neboť odvolací soud se může a je povinen se zabývat dalším výrokem, který není odvoláním napaden, jen v případě, že v takto přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním (např. v odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obžalovaného je napaden výrok o trestu odnětí svobody jako nepřiměřeně mírný a tato vada zjištěná odvolacím soudem má svůj původ v mírnější právní kvalifikaci použité soudem prvního stupně, která by odůvodňovala přísnější trest odnětí svobody).

17. Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud v dané věci nebyl povinen ani oprávněn přezkoumávat výrok o vině. Jestliže tak činil, postupoval v rozporu se zákonem.

18. Obviněný proto mohl dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen ohledně výroku o trestu, napadl však výlučně výrok o vině, čímž ve skutečnosti napadl rozhodnutí soudu prvního stupně, respektive tu jeho část, která nemohla být v řízení o odvolání přezkoumávána. Proto je dovolání obviněného nepřípustné.

19. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný F. H. podal své dovolání proti výroku odsuzujícího rozhodnutí, který nebyl povinen přezkoumávat odvolací soud, nelze považovat jeho dovolání za přípustné. Proto bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.

20. Nejvyšší soud takto rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 9. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu