Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2500/2019

24 Cdo 2500/2019-143

USNESENÍ

M. L.

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/40, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2018, č. j. -77, takto:

I. Dovolání žalobkyně seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České epubliky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29.11.2018, č.j. -77, podle ustanovení odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení

[dovolatelka vznáší výhrady jednak proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítá-li zejména, že J. P., zemřelý dne 11.6.2015 (dále též jen „zůstavitel“), „svým chováním dal jednoznačně najevo, že dovolatelce její jednání odpustil, umožnil jí znovu se k němu nastěhovat a žít s ním, umožnil jí nastěhovat si k němu své věci, byli spolu vídáni na nákupech“, a že „i s ohledem na špatnou finanční situaci dovolatelky jí poskytoval určitou formu výživy, starali se o sebe navzájem“, jednak proti hodnocení důkazů soudy, vytýká-li odvolacímu soudu (stejně jako soudu prvního stupně), že „i ze svědeckých výpovědí sociálních pracovnic nevyplynulo nic o tom, že by tak zůstavitel činil z donucení, z lítosti vůči dovolatelce či jakkoli proti své vůli, že by si přítomnost dovolatelky ve svém domě nepřál, naopak provedené důkazy svědčí o opaku“, a že „skutečnost, že by tak činil pouze z lítosti, nebyla nade vší pochybnost v řízení prokázána“,

a dovozuje na základě toho vlastní (odlišný) právní názor, že „zůstavitel

jednal způsobem, který je na místě označit jako prominutí jejího jednání vůči němu“, a tudíž nelze dospět k závěru, že je dědicky nezpůsobilá], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

Nadto, napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu, že je nezpůsobilá dědit po zůstaviteli, neboť jí zůstavitel úmyslný trestný čin spáchaný vůči němu neodpustil,

je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vycházel v souladu se zákonem z toho, že se tak může stát i mlčky (konkludentně), musí však být zjevné, že zůstavitel si byl vědom, že odpouští a co odpouští [srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. -880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str.1411]. Navíc podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není žádného důvodu k tomu, aby se stejně jako např. platnost závěti neposuzovalo i chování potencionálního dědice vedoucí k případné dědické nezpůsobilosti, tedy podle právní úpravy tohoto institutu v době, kdy k závadnému chování došlo. K dědické nezpůsobilosti totiž nedochází až smrtí zůstavitele, ale již tím, že se potencionální dědic zákonem definovaného chování vůči zůstaviteli dopustil. To vyplývá především z toho, že ještě za života zůstavitele může z jeho strany dojít k odpuštění takového chování a tím k „obnovení dědické způsobilosti“ (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2018, sp. zn. , nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2018, sp. zn. ). Z toho (mimo jiné) vyplývá, že odvolací soud dědickou nezpůsobilost žalobkyně (včetně jejího případného zániku v důsledku zůstavitelova odpuštění) navzdory datu smrti zůstavitele správně neposuzoval podle nové právní úpravy [ , , účinného od 1.1.2014, dále též jen „o.z.“], zakotvující již výslovný projev vůle zůstavitele k prominutí činu, jehož se ve vztahu k němu potencionální dědic dopustil, a postupoval tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí i v tom ohledu, pokud se zabýval tím, zda „nenastaly účinky ustanovení obč. zák. v době účinnosti tohoto zákona“.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že v souvislosti s námitkou týkající se „specifické domácnosti tzv. sběračů či squatterů a jiných osob, které nežijí podle měřítek většinové společnosti“, není předkládána – jakkoliv je dovolatelkou avizována – taková otázka hmotného práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí spočívalo a jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení Protože tuto otázku odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku jako „nadbytečnou“ správně neřešil, dospěl-li (i z pohledu dovolacího soudu) k přiléhavému závěru o dědické nezpůsobilosti žalobkyně (s tím důsledkem, že zákonné dědické právo žalobkyně po zůstaviteli vůbec nevzniklo), nelze než uzavřít, že dovolání ani z hlediska právního posouzení otázky vedení společné domácnosti žalobkyně se zůstavitelem ve smyslu ustanovení o.z. není (nemůže být) přípustné.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 9. 2019

JUDr. Roman Fiala předseda senátu