Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1024/2019

24 Cdo 1024/2019-602

USNESENÍ

V. S.

D. S.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem v Plzni, Otýlie Benýškové 1664/14, o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 31. října 2018, č. j. -577, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 31. 10. 2018, č. j. – 577, není přípustné podle ustanovení , neboť odvolacím soudem přijaté řešení nastolené právní otázky procesního práva [zda nesplněním poplatkové povinnosti v důsledku pochybení (zjevné administrativní chyby učiněné při zadávání příkazu k bezhotovostní platbě v desetinné čárce a poukázání pouhé desetiny částky na úhradu soudního poplatku) poplatníka, který se tak uvedl v omyl o řádném splnění poplatkové povinnosti, lze i pro takový případ vyvozovat vůči dovolateli procesní důsledek plynoucí z ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn, zejména , tedy ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále také jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť odvolací řízení bylo zahájeno 2. 7. 2018 (viz článek VI. přechodná ustanovení části třetí posledně uvedeného zákona); dále k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , který by tak ve svém důsledku znamenal nepřiměřenou tvrdost] je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Právní problém nacházející se v základu právní otázky, a sice vliv povahy příčiny neboli důvodu nesplnění poplatkové povinnosti na zastavení (odvolacího) řízení, byl opakovaně předmětem rozhodovací činnosti dovolacího soudu. Závěr vyjádřený např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. , že povinnost soudu zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku plyne přímo z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, přičemž důvody, pro které poplatník nezaplatil soudní poplatek, nejsou pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení právně významné [na tom nic nemění skutečnost, že v odkazovaném rozhodnutí se dovolací soud zaobíral výkladem citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích ve znění do 29. 9. 2017, protože shoda s přítomnou právní věcí tkví v negaci významu důvodu nezaplacení soudního poplatku], který Nejvyšší soud zopakoval v usnesení z 20. 3. 2019, sp. zn. , byl doplněn v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. , vymezením speciální kategorie povahy příčiny neboli důvodu nesplnění poplatkové povinnosti, pro jehož naplnění nelze vůči poplatníkovi soudního poplatku vyvozovat procesní důsledek plynoucí z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kterou je pochybení soudu. V posuzované věci ovšem o takový důvod nesplnění poplatkové povinnosti nejde, a proto prolomení negace právního významu důvodu nezaplacení soudního poplatku v úvahu nepřipadá.

Dovolatel odpovídá za náležitou míru procesní diligence, pečlivosti, což se v rámci splnění poplatkové povinnosti nepochybně týká také řádného vyplnění (elektronického) formuláře k zadání příkazu pro poukázání správné výše částky na úhradu soudního poplatku z odvolání, a pokud jí nedostál a v důsledku tohoto svého pochybení – byť by se jednalo o zcela zjevně administrativní pochybení – sám sebe uvedl v omyl o řádném splnění poplatkové povinnosti majíc za to, že poukázána bude částka ve správné výši, je povinen strpět příslušný negativní procesní následek vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kterým je v posuzované věci zastavení odvolacího řízení (viz již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. ).

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení není způsobilé ani tvrzení dovolatele o nepřiměřené tvrdosti zákona (jeho slovy „hrubé nespravedlnosti“) a formalismu. Za přepjatý formalismus lze totiž považovat, pokud by soud vyžadoval bezpodmínečné dodržení určitého postupu, aniž by proto měl věcný důvod. V posuzované věci se však nejedná o ulpívání na administrativních nedostatcích, nýbrž o dodržení stanovených náležitostí skutkové podstaty předepsaných zákonem. Pokud tedy soud požaduje po účastníku dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (k tomu srov. obdobně například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. ). V této souvislosti dovolatel navíc přehlíží, že v jeho případě nešlo o nesplnění poplatkové povinnosti v zákonné lhůtě podle ustanovení a ustanovení věta první zákona o soudních poplatcích – soudní poplatek z odvolání byl splatný 2. 7. 2018 podáním odvolání – nýbrž v soudem stanovené 15 denní lhůtě podle ustanovení zákona o soudních poplatcích. Pokud žalovaný nesplnil poplatkovou povinnost ani v tomto dodatečném beneficiu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ), ač ji měl a mohl splnit již při podání odvolání, dovolávat se tvrdosti zákona je nepřípadné.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelem požadované posouzení „zda by soud prvního stupně neměl poslat alespoň upomínku a upozornit na částečné uhrazení poplatku“, a to již proto, neboť na této otázce není napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Lze uzavřít, že aproboval-li odvolací soud dovoláním napadeným usnesením postup soudu prvního stupně, který podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání v soudem stanovené 15 denní lhůtě zastavil, neodchýlil se od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nesplnění poplatkové povinnosti žalovaným v důsledku jeho pochybení, byť by spočívalo v zjevné administrativní chybě, vedoucí k jeho mylnému přesvědčení o řádném splnění poplatkové povinnosti, je bez významu pro nastoupení procesního důsledku plynoucího z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kterým je zastavení odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 9. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu