Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 60/2019

7 Td 60/2019-343

USNESENÍ

M. K.

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci

příslušný

Okresní soud v Přerově.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. , byl M. K. uznán vinným trestným činem opilství podle § 201a odst. 1 tr. zákona a bylo mu uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. , bylo rozhodnuto o změně uloženého ochranného léčení z ústavní na ambulantní formu. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. , bylo ochranného léčení ambulantní prodlouženo do 11. 4. 2018. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. , pak bylo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě prodlouženo do 10. 4. 2020. Toto usnesení ale nenabylo právní moci, protože bylo z podnětu stížnosti státního zástupce i odsouzeného M. K. podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. , a Okresnímu soudu v Přerově bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl (č. l. 289 tr. spisu).

2. Okresní soud v Přerově rozhodl usnesením ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. , podle § 353 odst. 2 tr. ř. a § 24 odst. 1 tr. ř. o předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu s tím, že není příslušný k rozhodnutí ve věci a v úvahu přichází příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové. V důvodech usnesení uvedl, že ze zprávy R. M., která byla doručena okresnímu soudu dne 20. 12. 2018 vyplývá, že odsouzený dne 5. 12. 2018 zahájil výkon ochranné ambulantní sexuologické léčby u tohoto lékaře, který pracuje v sexuologické ordinaci, Poliklinika IV, Hradec Králové (viz. též č. l. 311 tr. spisu). Od tohoto data, že tak Okresní soud v Přerově již není nadále příslušný k jednání a rozhodnutí ve věci (k rozhodování o dalším trvání ochranného léčení), když v mezidobí došlo k podstatné změně okolností v tom, že odsouzený zahájil výkon ochranného léčení u zdravotnického zařízení v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové. Okresní soud také uvedl, že podle § 353 odst. 2 tr. ř. o propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení, rozhodne bez zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává.

3. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a zjistil, že soudem příslušným k projednání věci je Okresní soud v Přerově.

4. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že odsouzený vykonával ochranné léčení sexuologické ambulantní formou, a to na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. (č. l. 165 tr. spisu), jímž bylo rozhodnuto o změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní formu a následně bylo opakovaně prodlužováno. Naposledy bylo odsouzenému ambulantní ochranné sexuologické léčení prodlouženo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. , a to do 11. 4. 2018 (v právní moci od 19. 4. 2016; č. l. 186 tr. spisu).

5. Pokud Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. , rozhodl o prodloužení (dalším trvání) ochranného sexuologického léčení v ambulantní formě do 10. 4. 2020, rozhodoval jako soud ve věci místně příslušný podle § 353 odst. 2 tr. ř., protože v době jeho rozhodování odsouzený vykonával toto ochranné léčení v Přerově (P. B., Psychosociální centrum Přerov; viz. nařízení na č. l. 210 a oznámení na č. l. 242 tr. spisu). Ustanovení § 353 tr. ř., upravuje příslušnost soudu odchylně od obecného ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. Vzájemný vztah mezi oběma uvedenými ustanoveními je takový, že ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř. obecně stanoví příslušnost soudu ve vykonávacím řízení založenou na zásadě příslušnosti soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a ustanovení § 353 tr. ř. je jedním z ustanovení, která upravují výjimky z uvedené zásady.

6. Pokud jde o rozhodování o ochranném léčení podle § 353 odst. 2 tr. ř., musí být splněna podmínka pro příslušnost jiného soudu, než je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, že v obvodu tohoto jiného soudu se ochranné léčení skutečně vykonává. Pokud ochranné léčení není v obvodu jiného soudu skutečně vykonáváno, neřídí se příslušnost soudu k rozhodnutí ustanovením § 353 tr. ř., ale ustanovením § 315 odst. 2 tr. ř. Přitom je nerozhodné, z jakých důvodů není ochranné léčení vykonáváno (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1994, sp. zn. , vydané ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 52/1995, přiměřeně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. , ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. ).

7. Pro posuzování místní příslušnosti okresního soudu k rozhodnutí podle § 353 odst. 2 tr. ř. je rozhodující stav (resp. místo kde se ochranné léčení vykonává) v době doručení návrhu soudu a není-li takový návrh, tak stav v době zahájení řízení soudem. Takto založená místní příslušnost soudu trvá až do skončení řízení.

8. Řízení, které bylo zahájeno usnesením místně příslušného Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. , nebylo doposud pravomocně skončeno, protože toto usnesení bylo z podnětu podaných stížností zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. , a Okresnímu soudu v Přerově bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Okolnost, že následně po zahájení řízení došlo ke změně místa výkonu ambulantního ochranného léčení, kdy odsouzený od 5. 12. 2018

již vykonává ambulantní ochranné léčení v sexuologické ordinaci, Poliklinika IV, Hradec Králové, kde také již byl výkon tohoto léčení nařízen Okresním soudem v Přerově jako soudem, který ve věci rozhodl v prvním stupni (viz. č. l. 294 tr. spisu) proto nemá na místní příslušnost soudu k rozhodnutí ve věci vliv a příslušným k projednání a rozhodnutí věci je nadále Okresní soud v Přerově, který řízení ve věci jako soud místně příslušný zahájil, když v době zahájení řízení odsouzený vykonával ambulantní ochranné léčení v Psychosociálním Centru v Přerově.

9. Obdobně rozhodl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. , ve věci místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody, kdy podle § 331 odst. 1 tr. ř. o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném zasedání a rozhodnutí činí okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává (§ 333 odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud uvedl v této jiné věci, kde v průběhu řízení o podmíněném propuštění byl odsouzený přemístěn do jiné věznice mimo obvod rozhodujícího soudu, že „pro určení příslušnosti jsou rozhodující skutečnosti, které jsou dány při zahájení řízení (srov. DRAŠTÍK A., a kol. Trestní řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. S. 848-900). Řízení o původním návrhu obviněného na podmíněné propuštění dosud není skončeno a příslušnost okresního soudu je dána skutečnostmi, kterými bylo nutno se řídit při zahájení řízení tedy, že obviněný vykonával trest odnětí svobody, u něhož o podmíněné propuštění žádal, ve Věznici Plzeň, tedy v obvodu Okresního soudu Plzeň-město“.

10. Ustanovení § 331 odst. 1 tr. ř., o místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody, v podstatě odpovídá obdobné znění ustanovení § 353 odst. 2 tr. ř., podle kterého o propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení, rozhodne bez zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává. Také v tomto případě je třeba pro určení místní příslušnosti soudu až do skončení řízení považovat za rozhodující skutečnosti, které jsou dány při zahájení řízení, bez ohledu na to, že v průběhu řízení došlo ke změně místa výkonu ochranného léčení mimo obvod soudu, jenž řízení jako místně příslušný soud zahájil.

11.

Podle § 24 odst. 2 tr. ř. může soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25 tr. ř. Podle tohoto ustanovení zákona může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

12.

Nejvyšší soud ve věci neshledal důležitý důvod ve smyslu § 25 tr. ř., aby dosud nepravomocně skončenou věc, zahájenou a nadále projednávanou místně příslušným Okresním soudem v Přerově, odňal tomuto soudu a přikázal ji k rozhodnutí Okresnímu soudu v Hradci Králové. Okresní soud v Přerově poté, co bylo jeho usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. , jímž bylo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě prodlouženo do 10. 4. 2020 zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. , a Okresnímu soudu v Přerově bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl, již podle pokynů krajského soudu věc znovu projednal ve veřejném zasedání dne 19. 3. 2019 (viz. č. l. 325 a násl. tr. spisu), ve kterém provedl m. j. výslech P. B. a znalce MUDr. T. Kiliána (odvětví sexuologie), přičemž následně veřejné zasedání odročil na neurčito z důvodu, že s ohledem na zahájení výkonu ambulantního léčení v sexuologické ordinaci v Hradci Králové není nadále podle § 353 tr. ř. dána příslušnost Okresního soudu v Přerově. Tento názor o místní nepříslušnosti ale Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů správným.

13. Proto bylo o příslušnosti soudu rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

14. Nejvyšší soud pouze nad rámec tohoto usnesení, v souvislosti s argumentací Okresního soudu v Hradci Králové (viz č. l. 332 tr. spisu), že nemá o čem rozhodovat, když v současné době se o prodloužení ochranného léčení v ambulantní formě nerozhoduje, poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. , kde Ústavní soud uvedl, že „ochranné léčení vykonávané formou ambulantní péče je zásahem do ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby podle d, proto jeho zákonná úprava musí být vykládána restriktivně způsobem šetřícím podstatu a smysl tohoto základního práva. Nabytím účinnosti dne 1. 7. 2016 nedošlo u osoby, které bylo ambulantní ochranné léčení uloženo před a které zároveň trvalo i po nabytí účinnosti tohoto zákona, ex lege k jeho automatickému prodloužení nad rámec lhůty, výslovně stanovené v soudním rozhodnutí, a to i s přihlédnutím k tomu, že takovéto stanovení lhůty vytvořilo dotčené osobě legitimní očekávání, jak bude veřejná moc dále postupovat“.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 11. 9. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu