Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 601/2019

21 Cdo 601/2019-120

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. J., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Čechem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova č. 16/13, proti žalovanému ATUM, spol. s r. o. se sídlem v Hosíně, Dobřejovice č. 105, IČO 60851805, zastoupenému JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. listopadu 2018 č. j. -104, t a k t o: I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Fořtla, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6.

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 11. 2018 č. j. -104 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení , zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. , uveřejněný pod č. 57 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1998 sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11/1999, s. 374, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. , uveřejněného pod č. 24 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012 sp. zn. , a v nich vyslovený právní závěr, že zákon zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, a že o výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel a soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat; k otázce příčinné souvislosti mezi organizační změnou u zaměstnavatele spočívající ve zrušení pracovního místa zaměstnance a nadbytečností zaměstnance srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. , z něhož plyne, že bylo-li zaměstnavatelem přijato rozhodnutí o organizační změně, jehož provedení u zaměstnavatele mělo za následek zrušení pracovního místa, které zaměstnanec dosud zastával, je odůvodněn závěr, že tu je také příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatou organizační změnou; k otázce způsobu přijetí rozhodnutí o organizační změně srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1998 sp. zn. nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. , uveřejněného pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, podle kterých rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně nemusí být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno, že takové rozhodnutí sice musí být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen, avšak postačí, jestliže se tak stane až ve výpovědi z pracovního poměru; k otázce, zda přijetí organizačního opatření směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. , uveřejněný pod č. 54 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016 sp. zn. , v němž byl vysloven závěr, že rozhodnutí o organizační změně, v důsledku kterého by se měl stát zaměstnanec pro zaměstnavatele nadbytečným, nemůže být způsobilým důvodem k podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení , bylo-li přijato proto, že zaměstnavatel byl nespokojen s pracovními výsledky tohoto zaměstnance, pak přehlíží, že soudy v jím zmiňované věci vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje) než je dán v projednávané věci, a proto uvedený závěr v nyní projednávané věci neobstojí; zatímco v dovolatelem zmiňované věci zaměstnavatel přijal rozhodnutí o organizační změně z toho důvodu, že pro neuspokojivé pracovní výsledky pozice zaměstnance „neplnila svou funkci“, v nyní projednávané věci odvolací soud vyšel ze skutkového závěru, že „žalovaný přijal rozhodnutí o organizační změně – zrušení pozice konstruktéra z důvodu, že již neměl pro konstruktéra práci, neboť neměl další zakázku od společnosti SNOP Písek.“

V části dovolání dovolatel uplatil jiný dovolací důvod, než který je uveden v , neboť nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale především skutková zjištění odvolacího soudu [namítá-li, že „ze svědeckých výpovědí všech 3 svědků na jednání dne 16. 5. 2018“ vyplývá, že „žalobce nedostal od žalovaného výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti dle , ale z důvodu “], a předestírá vlastní skutková zjištění [že „žalobce dostal výpověď z pracovního poměru dle písm. c), přestože nebyl ze strany žalovaného žádným způsobem upozorněn na neuspokojivé pracovní výsledky a nedostal možnost své pracovní výsledky zlepšit“], na základě čehož pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení věci [že „výpovědní důvod dle písm. c) nebyl dán změnou úkolů žalovaného, technického vybavení, rozhodnutím o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, ale byl dán nedůsledným zaškolením a zaučením žalobce a neaktivitou žalovaného, při níž by si žalobce byl vědom svých pochybení“]. Ani tyto námitky proto nezakládají přípustnost dovolání podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 8. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu