Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2946/2019

20 Cdo 2946/2019-112

USNESENÍ

a) nezl.

AAAAA

,

b) nezl. BBBBB

, zastoupených matkou D. M., narozenou dne XY, bytem XY, právně zastoupených JUDr. Filipem Svobodou, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Demartinky č. 1, proti povinnému

O. S.,

narozenému dne XY, bytem XY, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha – Ruzyně, pro 960 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2019, č. j. -81, t a k t o :

I. Dovolání oprávněných

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. dubna 2019, č. j. -81, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. března 2019, č. j. -59, ve výroku I., kterým obvodní soud částečně zastavil exekuci o částku 120 000 Kč pro každého z oprávněných, tedy celkem o částku 240 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že je třeba odlišně posoudit pohledávku A. M., zemřelé dne 1. května 2013, tj. za účinnosti , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč.zák.“), a to s ohledem na přechodné ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), dle něhož se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele, tj. ustanovení obč. zák. V souladu s ustáleným výkladem tohoto ustanovení smrtí věřitele zaniká právo, které bylo omezeno jen na jeho osobu, tedy i nárok vyplývající z ustanovení obč. zák., protože se jedná o odškodnění nemajetkové újmy, tj. právo ryze osobní povahy.

Usnesení odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, v němž namítají, že odvolací soud se v otázce, zda „neuhrazená pohledávka judikovaná trestním rozsudkem v adhezním řízení a vyjádřená v penězích přechází na dědice, kteří jsou zároveň poškozenými v této trestní věci“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp., že tato otázka měla být posouzena jinak, neboť stávající judikatura vychází z formalistického výkladu z roku 1964. Rekapitulují, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2011, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2011, sp. zn. 7 to 57/2011, bylo mimo jiné uloženo povinnému zaplatit zemřelé A. M. částku ve výši 240 000 Kč (dále jen „exekuční titul“). Vzhledem k tomu, že A. M. dne 1. května 2013 zemřela, bylo v dědickém řízení rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. listopadu 2018, č. j. -155, tak, že pohledávku ve výši 240 000 Kč za povinným dědí oprávnění rovným dílem. Zdůrazňují, že odvolací soud aplikoval ustanovení obč. zák. v přímém rozporu s dobrými mravy a obecnou spravedlností, navíc popřel pravomocný a vykonatelný exekuční titul ve spojení s usnesením z dědického řízení. Trestní soud přiznal zemřelé A. M. finanční náhradu ve výši 240 000 Kč [ obč. zák.], která se následně přeměnila na peněžitý nárok, který v dědickém řízení připadl oprávněným, jež jsou tak oprávněni jej za povinným vymáhat. Tento nárok tedy nezanikl, jak se mylně domnívá odvolací soud, smrtí A. M.. Navrhují proto, aby dovolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2019, č. j. -81, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. března 2019, č. j. -59, ve výroku I. zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není pro řešení otázky, zda jednorázové odškodnění pozůstalých dle ustanovení obč. zák. je právem vázaným na osobu pozůstalého a zda z tohoto důvodu pohledávka smrtí pozůstalého, jakožto věřitele, ve smyslu ustanovení obč. zák. zaniká či nikoliv, přípustné.

Podle ustanovení § 3069 o. z. při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

Podle ustanovení § 444 odst. 3 písm. c) obč. zák. za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to každému rodiči 240 000 Kč.

Podle ustanovení § 579 odst. 2 obč. zák. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením osoby blízké je právem ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. S ohledem na tento charakter práva spojeného s osobou poškozeného a na dikci ustanovení § 579 odst. 2 obč. zák. ve spojení s přechodným ustanovením § 3069 o. z. proto smrtí věřitele toto právo bezvýjimečně zaniká

(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2017, sp. zn. , odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 50/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. –880. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1530, marg. č. 7; shodně Fiala, J., Kindl, M., a kol. . Komentář. II. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 1096).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při posouzení důvodnosti návrhu oprávněných na zastavení exekuce respektoval závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani není důvod, aby dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak (srov. ), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 9. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu