Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 125/2019

-20

USNESENÍ

na odsouzení

občana České republiky T. K., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 212 Ds 149 Js 18176/14, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2015,

hledí jako na odsouzení soudem České republiky

.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Obvodního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 212 Ds 149 Js 18176/14, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2015, byl T. K. uznán vinným jednak trestným činem krádeže v obzvláště závažném případě v pěti případech podle , věta 1, 2 č. 2, 3 německého (body 1., 3. až 6.) a dále trestným činem úmyslného řízení bez řidičského oprávnění podle č. 1 německého zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích (bod 2.), a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu v Pirně se T. K. předmětné trestné činnosti v podobě opakovaně páchaných krádeží dopustil v podstatě tím, že

1. dne 28. 3. 2014 cca v 08:45 hod. jel jiným způsobem stíhaný I. K. s obviněným K. bílým transportérem do ulice XY v XY, kde zaparkoval, načež obviněný vystoupil, sbalil si červený střihač svorníků do tmavomodrého batohu a odešel k vlakovému nádraží v XY, kde odcizil jízdní kolo zn. MTB “Felt”, identifikační číslo rámu XY Ch. H., v hodnotě cca 590 €, řádně zamknuté a zaparkované na prostranství před vlakovým nádražím v XY, a to tak, že pomocí střihače svorníků zlomil zámek a kolo zase dovezl k bílému transportéru, kde se bavil s jiným způsobem stíhaným K., načež tento rovněž odešel směrem k nádraží, zatímco obviněný K. čekal u transportéru,2. obviněný jel poté, co se domníval, že jej nějaká osoba zahlédla v transportéru, přibližně v 08:55 hod. s transportérem tov. zn. Ford Tranzit, s českou RZ: XY, ulicí XY v XY několik set metrů, ačkoli věděl, že nemá nezbytné řidičské oprávnění,3. poté, co jiným způsobem stíhaný K. zase nastoupil do transportéru, aniž by něco vzal, odcizil obviněný K. u autobusového nádraží přibližně v 09:00 hod. jízdní kolo zn. “Carver”, identifikační číslo rámu XY, patřící B. F., v hodnotě cca 500 €, které si chtěl ponechat a které bylo řádně zamčené zaparkované na prostranství před vlakovým nádražím v XY, a to tak, že nejdříve zlomil zámek pomocí střihače svorníků a jízdní kolo dovezl k autobusovému nádraží v XY, které se nachází na druhé straně kolejiště, u autobusového nádraží kolo nejdříve odstavil nezamčené u zábradlí, aby ho poté odvezl bílým transportérem,4. dne 25. 6. 2014 přibližně v 09:45 hod. odcizil obviněný dámské trekingové kolo zn. “Kalkhoff – Jubilee” č. XY, poškozené Ch. W., v hodnotě 434,95 €, které si chtěl ponechat a které bylo řádně zamčené zaparkované před domem v ulici XY, v XY, a to tak, že rozlomil zámek s číselným kódem,5. dne 25. 6. 2014 v době od 07:30 hod. do 10:30 hod. odcizil obviněný trekingové kolo zn. “Winora – Grenada” č. XY, poškozené M. H., v hodnotě 399 €, které si chtěl ponechat a které bylo řádně zamčené zaparkované před domem v ulici XY, v XY, a to tak, že rozlomil zámek, 6. dne 25. 6. 2014 v době od 09:30 hod. do 10:30 hod. obviněný odcizil horské kolo zn. “Giant – Rincon” č. XY, poškozeného P. H., v hodnotě 399 €, které si chtěl ponechat a které bylo řádně zamčené zaparkované před domem v ulici XY, v XY, a to tak, že rozlomil zámek, přičemž výše uvedená jízdní kola obviněný uschoval v osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia stříbrné barvy, české RZ: XY, načež se nechal nějakou ženou odvézt přes dálnici směrem do ČR.

3. Dne 28. 8. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve

znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 212 Ds 149 Js 18176/14, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2015, ve vztahu k osobě T. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že T. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to pokračujícího trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku (resp. s přihlédnutím k předchozímu odsouzení pro trestný čin krádeže rozsudkem Obvodního soudu v Pirně ze dne 1. 8. 2013, sp. zn. , též podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku) spáchaného pěti dílčími útoky. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) výrokové části rozsudku Obvodního soudu v Pirně, jež bylo německým soudem kvalifikováno jako trestný čin úmyslného řízení bez řidičského oprávnění podle § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích, Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu, zejména s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním učiněným Obvodním soudem v Pirně, dospěl k závěru, že toto jednání nelze právně kvalifikovat jako samostatný skutek, nýbrž že se jedná o součást jednání (skutkového děje) popsaného pod bodem 1) výrokové části citovaného rozsudku, jež bylo kvalifikováno jako trestný čin krádeže v obzvláště závažném případě podle , věta 1, 2 č. 2, 3 německého . Odsouzený T. K. skutkovou podstatu trestného činu krádeže dokonal tím, že se bez jakéhokoli oprávnění poté, co rozlomil ochranný zámek, zmocnil jízdního kola poškozeného H., jež bylo řádně uzamčené zaparkováno na prostranství před vlakovým nádražím v XY, aniž by však v daný okamžik trestný čin dokončil. Ve chvíli, kdy odsouzený K. odcizené jízdní kolo odvezl k nedaleko zaparkovanému vozidlu transportér, jímž na místo přijel v doprovodu další osoby a s nímž následně v obavě, že jej mohl někdo spatřit, popojel několik set metrů, čekaje na jiným způsobem stíhaného I. K., který se od vozidla rovněž na přechodnou dobu vzdálil, aniž by disponoval potřebným řidičským oprávněním, doposud nerealizoval svůj počáteční záměr odcizené jízdní kolo odvézt do ČR, kde měl v úmyslu ho za účelem obstarání si prostředků pro uspokojování svých potřeb zpeněžit. Za tohoto stavu je tak jednání popsané pod body 1) a 2) výrokové části rozsudku Obvodního soudu v Pirně, jímž byl T. K. uznán vinným jednak podle německého a jednak podle německého zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích, podle příslušných právních předpisů České republiky kvalifikovat jako jeden skutek představující dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže ve smyslu tr. zákoníku, nikoli jako dva samostatné skutky. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený T. K. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil s odstupem toliko cca osmi měsíců poté, co byl dne 1. 8. 2013 rozsudkem Obvodního soudu v Pirně, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 7. 11. 2013, odsouzen rovněž pro trestný čin krádeže k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována nejen způsobem provedení činu, když se v rámci pouhých dvou dnů (tj. 28. 3. 2014 a 25. 6. 2014) dopustil celkem pěti dílčích útoků pokračujícího trestného činu, ale též bohatší trestní minulostí odsouzeného, který se nyní posuzované trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení z výše citovaného rozsudku Obvodního soudu v Pirně, sp. zn. 22 Ls 152 Js 56176/12. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu v Pirně ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 212 Ds 149 Js 18176/14, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. K. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 9. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval:

JUDr. Tomáš Durdík

soudce