Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1989/2019

-440

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce P. Č.,narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vítem Zahálkou, advokátem se sídlem v Plzni, Radyňská č. 479/5, proti žalované J. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Pražákem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Havlíčkova č. 218, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2018 č. j. -411, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

K otázce následků nezaplacení soudního poplatku na výzvu soudu ve lhůtě stanovené k jeho úhradě se Nejvyšší soud České republiky vyslovil například v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019 sp. zn. nebo usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. , v němž uvedl, že nebyl-li soudní poplatek zaplacen (již při podání žaloby, odvolání, dovolání atd.), soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku); k zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018 sp. zn. , v němž Ústavní soud k ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 uvedl, že stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě marného uplynutí lhůty není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu).

K otázce, zda usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, nebo musí být doručeno i účastníkovi, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000 sp. zn. , uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, v němž byl přijat právní názor, že usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání (obdobně z dovolání) se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat, dále srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019 sp. zn. .

Na dovolatelem vymezené právní otázce – „zda je možno zastavit řízení ve věci samé z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené zákonné lhůtě, pokud soud výzvu k úhradě doručí fikcí na adresu žalobce, který je k úhradě soudního poplatku povinován, a to i přesto, že soudu je z důvodů obsahu projednávané meritorní věci známo a je mu zcela zřejmé, že žalobce se na doručovací adrese nezdržuje a zdržovat ani nemůže a není mu tak tedy možno na tuto adresu ani řádně doručit“ – rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (vyřešení této právní otázky není pro posouzení, zda byly splněny předpoklady k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání, podstatné), neboť usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 6. 2018 č. j. -385, jímž soud prvního stupně vyzýval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání, bylo doručováno nejen samotnému žalobci, ale dne 16. 8. 2018 bylo doručeno též advokátovi JUDr. Jaroslavu Šímovi, CSc., který v řízení v té době vystupoval jako zástupce žalobce s plnou mocí pro celé řízení. Kromě toho z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018 sp. zn. ) vyplývá, že právní úprava doručování písemností platná od novely , provedené s účinností od 1. 7. 2009, je úpravou přísnější než úprava předchozí a vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit sám. Adresát je proto odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochrany vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v ustanovení , z něhož vyplývá, že je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetíy nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 8. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu