Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 69/2019

-35182

USNESENÍ

D. R.

, nar. XY, bytem XY, takto:

Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil

nejsou vyloučeni

z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

1. Dne 26. 8. 2019 předložil Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soudu celkem pět podání, a to dovolání E. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. -34705, stížnost obviněného D. R. (dále též jen „obviněný“) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. -34816, stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, č. j. -34583, a návrhy obviněného (č. l. 34733-34741 tr. spisu) a E. R. (č. l. 34678-34686 tr. spisu) na odnětí a přikázání věci.

2. Dovolání E. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. -34705, je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. , stížnost obviněného D. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č.j. -34816, je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. a jeho další stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, č. j. -34583, je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. . Návrhy na odnětí a přikázání věci obviněného (č. l. 34733-34741 tr. spisu) a E. R. (č. l. 34678-34686 tr. spisu) jsou u Nejvyššího soudu vedeny pod sp. zn. .

3. Dne 30. 8. 2019 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání JUDr. Adama Černého, obhájce obviněného D. R., označené jako „námitka vyloučení soudců JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila

z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. “. V odůvodnění návrhu na vyloučení uvedených soudců obviněný uvedl, že dne 18. 6. 2019 vznesl námitku podjatosti soudců (pozn. Vrchního soudu v Praze) JUDr. P. Zelenky, JUDr. K. Korečkové, Ph.D. a JUDr. K. Jonákové, Ph.D., kterou odůvodnil mimo jiné tím, že jmenovaní soudci vydali usnesení ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. , které vzbudilo takovou nevoli představitelů výkonné moci, že přimělo prezidenta republiky a ministra spravedlnosti ke zcela bezprecedentnímu osobnímu nátlaku na předsedu senátu JUDr. P. Zelenku, s potenciálem hrozby pro další soudce. Zmíněni soudci, že jsou proto z objektivního hlediska vyloučeni z projednávání jeho trestní věci a nelze je považovat za nezávislé a nestranné soudce ve smyslu y, Úmluvy a příslušné judikatury.

4. O této námitce, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. -34816, rozhodl tak, že uvedení soudci nejsou podle § 31 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. . Proti tomuto usnesení podal obviněný D. R. stížnost, kterou ale senát 6 To Vrchního soudu v Praze postoupil Nejvyššímu soudu až po vyhlášení rozsudku (26. 6. 2019) ve věci, čímž podle obviněného znemožnil Nejvyššímu soudu o podané stížnosti nestranně a nezávisle rozhodnout a takový postup Vrchního soudu v Praze je podle obviněného stěží pochopitelný, pokud by zde nebyla domluva nebo alespoň shoda mezi senátem 6 To Vrchního soudu v Praze, se senátem 6 Nejvyššího soudu, že nepostoupení stížnosti proti usnesení o nevyloučení soudců Vrchního soudu bude ze strany senátu Nejvyššího soudu aprobováno. Dále obviněný uvedl, že dne 30. 8. 2019 se z veřejně přístupných zdrojů dozvěděl, že předmětná stížnost byla dne 26. 8. 2019 postoupena Nejvyššímu soudu, a to senátu 6 Tdo. Rozhodnout o ní by tak měl senát ve složení JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann, JUDr. Ivo Kouřil a JUDr. Aleš Kolář. Protože soudci JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil již byli ve věci obviněného činní, podává námitku jejich vyloučení, protože přijali a projednali stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti, byť věděli, že se jedná o institut socialistické (třídní) zákonnosti z 50. let minulého století, ignorující základní principy demokratické společnosti, uplatňující moc vlády v probíhajícím soudním řízení, a to v neprospěch obviněného, který nedisponuje žádnými obdobnými (mimořádnými) prostředky obrany proti ingerenci výkonné moci, a vydali dne 7. 6. 2017 rozsudek č. j. -693. V jeho odůvodnění i v souvisejících mediálních výstupech dali jednoznačně najevo, svůj pozitivní vztah k institutu stížnosti pro porušení zákona a negativní vztah k Vrchnímu soudu v Praze a také k němu jako obviněnému, když zejména po vyhlášení rozsudku v bezprostředně navazujících mediálních výstupech prosazovali, že pořízené odposlechy je možné v řízení použít a rozhodovali pod nátlakem prezidenta republiky.

5. Proto obviněný v souladu s § 30 odst. 1 tr. ř. podal námitku vyloučení JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. .

6. Obviněný uvedl v závěru námitky vyloučení uvedených soudců, že další argumentaci svědčící o předpojatém poměru orgánů činných v trestním řízení vůči němu v projednávané věci rozvede ve lhůtě 5 dnů. Do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o této námitce se tak ale nestalo.

7. Je zřejmé, že námitka vyloučení se podle úvodní argumentace i závěrečného návrhu vztahuje na vyloučení JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. . Pokud se v odůvodnění námitky uvádí, že dne 30. 8. 2019 se z veřejně přístupných zdrojů obviněný dozvěděl, že předmětná stížnost (proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j -34816, jímž bylo rozhodnuto, že konkrétní soudci nejsou podle § 31odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. ) byla dne 26. 8. 2019 postoupena Nejvyššímu soudu, a to senátu 6 Tdo, námitka vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení se této stížnosti netýká a jedná se zřejmě o mylný předpoklad obviněného, že stížnost proti uvedenému usnesení bude projednávat senát 6 Tdo Nejvyššího soudu. Stížnost obviněného D. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. -34816, je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. a bude tedy projednána zcela jiným senátem Nejvyššího soudu.

8. Námitka vyloučení uvedených soudců z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. se tak týká rozhodování ve věci dovolání E. R. (pozn. jako zúčastněné osoby) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. -34705, kterým bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto (pozn. jako podané osobou neoprávněnou) její odvolání i odvolání J. V. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. -33778, jímž bylo rozhodnuto v trestní věci obviněného D. R. a dalších obviněných. Právě toto dovolání E. R. je totiž vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a pouze toto dovolání ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. bylo jako jediné zatím v trestní věci D. R. a a spol. předloženo Nejvyššímu soudu.

9. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

10. Vyloučení daných soudců pro jejich poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, je dán, je-li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském.

11. Z výše citované argumentace obviněného (soudci již byli ve věci činní, projednali stížnost pro porušení zákona podanou v neprospěch obviněného a v rozsudku sp. zn. dali najevo svůj negativní vztah k Vrchnímu soudu v Praze i k obviněnému, když v odůvodnění i následných mediálních výstupech prosazovali, aby soudy nižších stupňů rozhodující ve věci zohlednily závěr, že pořízené odposlechy je možné v řízení použít …) vyplývá, že namítá u jmenovaných soudců jejich poměr k jeho osobě, který považuje za negativní. Negativní, resp. nepřátelský poměr k osobě obviněného ale musí mít konkrétní povahu a nelze ho dovozovat pouze ze způsobů předchozího rozhodnutí soudců ve věci, s kterým obviněný nesouhlasí.

12. Námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit ani tzv. poměr k věci, který

musí mít rovněž konkrétní podobu a osobní charakter podmiňující vznik pochybností o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům v ní objektivně. Nemůže proto postačovat pouze poměr, který se promítá v hodnocení důkazů a z toho vyplývajícího rozhodnutí ve věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale pouze o odlišný názor týkající se hodnocení důkazů.

13. Pokud jde o námitku obviněného, že soudci rozhodovali pod nátlakem prezidenta republiky, jedná se o nepodloženou spekulaci obviněného, vyjadřující jeho obavu z možného ovlivnění rozhodnutí soudu ze strany prezidenta republiky a zpochybňující tak způsobilost soudců ve věci nezávisle a spravedlivě rozhodnout v případě, že je např. v médiích prezentován názor (v této věci) vrcholného představitele státu na věc. S touto námitkou, která se netýká pouze uvedených soudců, ale v podstatě všech soudců České republiky, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Obecně by totiž uplatnění tohoto názoru obviněného znamenalo popření ústavního principu nezávislosti soudů (y - dále jen), popření zásady rovnosti práv všech účastníků řízení před soudem (y), a v konečném důsledku by vedlo k absurdnímu důsledku, kdy by v podstatě neexistoval soud, který by byl způsobilý v takovém případě trestní věc projednat. Soudy České republiky jsou soudy nezávislými na jakýchkoliv vnějších vlivech, ať již politických nebo jiných. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní a zároveň je spjata i s jejich přiměřeným materiálním zajištěním. ve vztahu k moci soudní stanoví v , že soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Podle y jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí, jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Významným garantem nezávislosti moci soudní jsou také ustanovení a 3y, podle kterých soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu (výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon), a ustanovení o inkompatibilitě, že funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě (zákon stanoví, s kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný). Nezávislost rozhodování obecných soudů je tedy garantována v ústavním rámci, ale také v zákonném procesněprávním rámci, který představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z y a a násl.d. Ani tento argument obviněného tedy nemůže zakládat pochybnosti o schopnosti soudce (soudců) přistupovat k věci a k úkonům v ní objektivně.

14. V neposlední řadě Nejvyšší soud odmítá ničím konkrétním nepodloženou námitku obviněného o existenci jakési dohody mezi senáty (soudci) Vrchního soudu v Praze a senáty (resp. soudci) Nejvyššího soudu o způsobu rozhodování ve věci, jak uvádí obviněný. Ani argument obviněného, že

„JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil již byli ve věci obviněného činní, přijali a projednali stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti, byť věděli, že se jedná o institut socialistické (třídní) zákonnosti z 50. let minulého století, ignorující základní principy demokratické společnosti, atd.“

, nemůže zakládat pochybnosti o schopnosti uvedených soudců přistupovat k věci a k úkonům v ní objektivně, když rozhodovali o podané stížnosti pro porušení zákona, neboť jde o legální mimořádný opravný prostředek a obviněný evidentně vyjadřuje toliko svůj nesouhlas se způsobem, jakým bylo v jeho věci rozhodnuto. V této souvislosti lze rovněž poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. (viz č. l. 34917/sv. č. 132 tr. spisu), kterým byly ústavní stížnosti D. R. a dalších obviněných proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. -693, odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.

15. Nejvyšší soud ve věci neshledal skutečnosti, které by podle § 30 odst. 1 tr. ř. ve výroku tohoto usnesení uvedené soudce vylučovaly z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 9. 10. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu