Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 964/2019

-169

USNESENÍ

M. Č.

,

roz. XY, nar. XY v XY, trvale bytem XY, bytem XY, t. č. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. ,

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

se

dovolání obviněné M. Č.

odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. , byla obviněná M. Č. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že

„dne 21. 9. 2017 v době kolem 7.00 hodin v Hradci nad Moravicí, na ulici XY, v okrese Opava, v areálu společnosti BRANO a.s., kde byla zaměstnána, se záměrem se neoprávněně obohatit, vylákala od A. S. a R. P. pod záminkou zaplacení kauce na nájem bytu nacházejícího se v domě v Opavě, na ul. XY č. XY, ve kterém měli být ubytováni, částku v celkové výši 5 000 Kč s tím, že tato bude předána pronajímatelce Z. C. spolu s nájemným ve výši 8 000 Kč, aniž by byla kauce ze strany pronajímatelky Z. C. požadována, přičemž částku v celkové výši 5 000 Kč pronajímatelce Z. C. nepředala, a tuto si ponechala pro vlastní potřebu, čímž A. S. poškodila o částku ve výši 2 500 Kč a R. P. o částku ve výši 2 500 Kč.“

2. Za tento přečin byla odsouzena podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému R. P. náhradu škody ve výši 2.500 Kč a poškozenému A. S. náhradu škody ve výši 2.500 Kč.

3. Odvolání obviněné bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II.

4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.

5. V odůvodnění tohoto dovolání namítla, že si dne 20. 2. 2019 pro odvolací řízení zvolila obhájkyni Mgr. Martinu Charvátovou, která vzhledem k tomu, že bylo v její věci na den 21. 2. 2019 nařízeno veřejné zasedání u Krajského soudu v Ostravě, požádala o jeho odročení o sedm dní z důvodu nahlédnutí do spisové dokumentace. Ve věci bylo krajským soudem dne 21. 2. 2019 přesto jednáno, aniž by byla obhájkyně vyrozuměna.

6. S ohledem na výše uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a zprostil jí obžaloby, případně věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání.

7. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k tomuto dovolání.

III.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. , je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm.

h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

11. Dovolací důvod podle tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení d, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle věty prvníy má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti.

12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

IV.

14. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněná sice formálně deklaruje naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a d) tr. ř. tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném hmotně právním posouzení a že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, k těmto důvodům však není v dovolání uvedena žádná argumentace. Uplatněné námitky totiž

prima facie

vůbec deklarované dovolací důvody jak formálně, tak ani materiálně, nenaplňují. V souvislosti s tím je na místě připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. , podle něhož úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatelka chtěla argumentovat, a dotvářet tak za ni její podání.

15. Vzhledem k argumentaci zvolené v dovolání lze usuzovat, že dovolatelka ve skutečnosti měla na mysli spíše dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V souvislosti s tím je ovšem třeba konstatovat, že zmíněný důvod dovolání se vztahuje na

případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy

nutné obhajoby

, tedy zejména ustanovení tr. ř. a v případě mladistvého ustanovení , o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách ( písm. c) Úmluvy, tak i ústavními předpisy (y). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu a tr. ř. V posuzované věci se však o žádný případ nutné obhajoby nejedná. Vzhledem k tomu je nutno učinit závěr, že uplatněná dovolací argumentace se míjí i s dovolacím důvodem podle tr. ř.

16. Nejvyšší soud však přesto považoval za vhodné uvést nad tento rámec alespoň stručně následující skutečnosti. Za uskutečněnou volbu obhájce nese obviněná odpovědnost sama, je proto věcí obviněné, kdy a koho z osob oprávněných poskytovat právní služby formou obhajoby v trestním řízení svou obhajobou pověří, příp. zda svého práva vůbec využije. Z této odpovědnosti za včasnou volbu obhájce však

nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce, byť obhajobu převzal v sebekratší době. Běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoliv naopak. Je totiž jeho věcí (profesní odpovědností), převezme-li zastoupení tzv. „na poslední chvíli“, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá

(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. , publikováno pod. č. 87/1996 Sb. nál. a usn.). Za situace, kdy odvolací soud obhájkyni, jež věděla o nařízeném veřejném zasedání, nesdělil, že toto zasedání bude odročeno, takže bylo zřejmé, že je hodlá konat, bylo na ní (věcí její profesní odpovědnosti ve vztahu k obviněné) se tohoto jednání zúčastnit. Pokud se tak nestalo, nelze odvolacímu soudu vytýkat, jestliže veřejné zasedání v její nepřítomnosti provedl. Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem je totiž možno dovodit, že v posuzované věci nedošlo postupem odvolacího soudu k takovému zásahu do práv obviněné, konkrétně práva na obhajobu, jenž by ve svém důsledku znamenal porušení práva na spravedlivý proces.

17. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání dovolatelkou nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v § 265b tr. ř., rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 8. 2019

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu