Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2506/2019

23 Cdo 2506/2019-224

USNESENÍ

a) Hampshire Services s.r.o.

b) Společenství vlastníků jednotek domu XY

, se sídlem XY, IČO XY, obou zastoupených JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem Na baště sv. Ludmily 252/3, 160 00 Praha 6, proti žalované

Regionální stavební s.r.o.

, se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5, IČO 44565208, zastoupené JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem Dolní náměstí 679/5, 466 01 Jablonec nad Nisou, o odstranění vad, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2018, č. j. -197, t a k t o:

I. Dovolání žalobců

se odmítá.

II.

Žalobci

jsou povinni

zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Miroslava Dongrese, advokáta se sídlem Dolní náměstí 679/5, 466 01 Jablonec nad Nisou.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. -197, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 5. 2018, č. j. -172, kterým byla žaloba na odstranění závad ve společných prostorách popsané budovy zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu, podali žalobci dovolání s tím, že jej považují za přípustné podle (dále jen „ “), neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a odvolacím soudem byly řešeny hmotněprávní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to otázky:

„a) zda objednatel (žalobce č. 1) jako smluvní strana smlouvy o dílo uzavřené se žalovaným, jako zhotovitelem, mohla pozbýt svůj smluvní nárok na reklamaci vad díla a s tím spojený výkon práv tím, že poté, co žalovanému vytkla vady díla v době trvající záruky, jednotku v domě smluvně převedla na jinou osobu a tedy dle názoru odvolacího soudu pozbyla svoji věcnou aktivní legitimaci k podání a projednání žaloby o odstranění vad díla;

b) zda společenství vlastníků jednotek, jako právnická osoba (žalobce č. 2) zřízená k tomuto účelu zákonem, má věcnou aktivní legitimaci k uplatnění nároku z vad díla vůči jeho zhotoviteli (žalovaný), kterou SVJ nabylo tím, že jednotliví vlastníci jednotek v domě nabyli tato práva kupní smlouvou od prodávajícího (žalobce č. 1) k čemuž zhotovitel (žalovaný) udělil svůj písemný souhlas přímo ve smlouvě o dílo uzavřené s objednatelem (žalobce č. 1);

c) zda skutečnost, že zhotoviteli (žalovanému) byly prokazatelně v době trvání smluvní záruky objednatelem vytknuty existující vady díla, které zhotovitel následně písemně potvrdil objednateli včetně potvrzení existence vad díla, jejich rozsahu, způsobu a termínu jejich odstranění, jakož i skutečnost, že zhotovitel fakticky započal s jejich odstraňováním na místě samém formou navrženou zhotovitelem (žalovaným) a odsouhlasenou objednatelem (žalobcem č. 1), může v důsledku znamenat neexistenci důvodně uplatněné reklamace vady díla objednatelem pro soudem tvrzené nedodržení písemné formy reklamace vady;

d) zda je povinností soudu se – byť stručně – vypořádat v rámci odůvodnění rozhodnutí s veškerými námitkami účastníka řízení (žalobců) tak, aby rozhodnutí soudu bylo po právní a věcné stránce přezkoumatelné.“

Dovolatelé vycházejí v dovolání z tvrzení, že žalobkyně 1) v záruční době vytkla (reklamovala) u žalované vadu díla, a to hydroizolaci střechy domu – teras, kterými zatékalo do bytových jednotek umístěných pod terasami domu. Poukazují na to, že žalovaná si byla vědoma existence vad díla a navrhla způsob jejich odstranění. Svým jednáním tak vyvolala na straně žalobkyně 1) dojem a utvrdila ji v tom, že je vedeno reklamační řízení ve vztahu k vytknutým vadám - hydroizolací teras. Žalovaná nikdy žalobkyni 1) v době vyřizování žalobkyní 1) vytknutých vad neoznámila, že by reklamaci vad neuznala nebo že by žalobkyně 1) nevytknula vady postupem vyplývajícím ze smlouvy. Učinila tak až poté, co bez jakékoholiv upozornění ukončila provádění zahájených oprav vad teras s tím, že žalobkyně 1) nesplnila písemnou formu reklamace vad díla vůči žalované. To se jeví dovolatelům jako přepjatě formalistické a spekulativní. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že reklamace vad hydoizolací teras je reklamací absolutně neplatnou z důvodu nedodržení písemné formy reklamace. Mají rovněž za to, že závěr odvolacího soudu ohledně vytknutí vad je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) a Ústavního soudu při posouzení otázky výkladu právního jednání a projevu vůle stran právního jednání a otázky dobrých mravů. Poukázali přitom na rozhodnutí sp. zn. a sp. zn. a nálezy Ústavního soudu řešící otázku práva na spravedlivý proces.

Dovolatelé mají dále za to, že jejich dovolání je přípustné též proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. při řešení otázky aktivní legitimace žalobců, když na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud konstatoval, že žádný z žalobců není aktivně legitimován k projednání žaloby na odstranění vad díla, a to z důvodu ztráty věcné aktivní legitimace žalobkyně a) tím, že v průběhu sporu převedla jednotky v domě na třetí osoby a přestala být vlastníkem jakéhokoliv spoluvlastnického podílu v domě. Dovolatelé s tímto právním závěrem nesouhlasí nejen s ohledem na uvedenou judikaturu, ale i s přihlédnutím k obsahu dohodnuté smlouvy o dílo, uzavřené s žalovanou, podle jejíhož bodu 3.6. přechází záruky z díla, jakož i práva a povinnosti se zárukami spjatá, k okamžiku předání a převzetí na jednotlivé fyzické či právnické osoby či společenství vlastníků jednotek.

Žalobci vyjádřili i výhrady k odůvodnění rozhodnutí odvolacím soudem a navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky soudů vydaných v této věci a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření pouze uvedla, že se ztotožňuje se závěry obou soudů.

Nevyšší soud, jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, tedy účastníky řízení ( ), kteří jsou řádně zastoupeni ( a 4 ), se zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud je nucen nejprve připomenout, že odvolací soud při řešení otázky oprávněnosti uplatněného žalobního návrhu na uložení povinnosti žalované odstranit na své náklady vady díla vyšel ze skutkového závěru, že žalobci netvrdili a ani neprokázali, že by vady díla byly v záruční době řádně reklamovány. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, z nichž vyplynulo, že žalobkyně a), jako objednatelka, a žalovaná, jako zhotovitelka, si ve smlouvě o dílo dohodly, že práva z odpovědnosti za vady objednatel u zhotovitele uplatní písemnou formou – dopisem zaslaným na adresu sídla zhotovitele, což však žalobkyně a) touto smluvenou formou neučinila. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, a která nepodléhají dovolacímu přezkumu, vyplynulo, že dílo (zhotovení obytného souboru) bylo předáno 12. 8. 2009 a před skončením záruky dne 12. 8. 2014 došlo k zatékání do bytů v 5. nadzemním podlaží domu, což bylo v průběhu června až července 2014 mezi zástupci účastníků řešeno, ale ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že v červnu 2014 došlo k silným přívalovým dešťům a každá ze stran vnímala vznik a řešení problému odlišným způsobem, když žalobkyně a) se domnívala, že probíhá řádné reklamační řízení, zatímco žalovaná přistoupila k problému jako k nahlášenému havarijnímu stavu. Soud prvního stupně z obsahu smlouvy zjistil, že povinnost odstranit vady v záruční době se týkala pouze vad nemajících charakter havarijního stavu. Pokud žalobci předložili znalecký posudek, z něhož mělo vyplynout, že za hlavní příčinu zatékání do bytů lze označit netěsnou hlavní fólii hydroizolace v terasách, tak prohlídka pro účely zpracování posudku byla učiněna až dne 28. 7. 2016, tedy dva roky po události v roce 2014, proto soud prvního stupně dovodil závěr, že z tohoto posudku nelze jednoznačně dovodit, že uvedené vady se v objektu nacházely již v předmětném období. Žalobkyně a) ani po poučení podle a 3 , aby doplnila svá skutková tvrzení týkající se tvrzené reklamace vad, tj. jak bylo reklamováno, jakou formou a kým, jaké vady byly reklamovány, kdy zjištěny a jaký způsob vypořádání práv z odpovědnosti z vad žalobkyně a) zvolila, svá tvrzení dostatečně nedoplnila a ani neoznačila důkazy, které by byly způsobilé prokázat tvrzení o řádně uplatněné reklamaci. Odvolací soud uvedl, že trvání na podmínce řádného a tedy platného uplatnění reklamace není přepjatým formalismem, když uplatnění práv ze zákonné či smluvní záruky nebo práv na odstranění vad, které již existovaly v době předání díla, je u stavebních zakázek jak s ohledem na povahu závazkového vztahu, ve kterém vystupují dvě právnické osoby (developer a stavební firma), tak na zvýšené nároky na odbornost tohoto úkonu, zcela na místě. Na základě těchto skutkových zjištění pak učinil odvolací soud právní závěr, že v případě nedodržení smluvené formy je uplatnění práva z odpovědnosti za vady s ohledem na ustanovení , , platného v rozhodné době, neplatným právním úkonem, a proto potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. Nad rámec posouzení věci odvolací soud konstatoval, že žalobnímu návrhu nebylo možno vyhovět ani s ohledem na absenci aktivní legitimace obou žalobců.

Nejvyšší soud byl povinen při dovolacím přezkumu přihlédnout k tomu, že dovolatelé ve svém dovolání při formulaci otázek pod bodem a) a c) vycházejí z vlastního skutkového závěru, že žalobkyně a) uplatnila u žalované řádně reklamaci vad díla, když v době trvání záruky vytkla žalované, jako zhotovitelce, vady díla. K takovému skutkovému závěru však odvolací soud nedospěl, vyšel-li při právním posouzení uplatněného nároku na odstranění vad díla ze skutkového závěru, že žalobci ani po poučení neprokázali, že by tvrzené vady byly v záruční době řádně reklamovány. Otázky, založené na jiném skutkovém základě, než k jakému dospěl odvolací soud, nejsou však způsobilé založit přípustnost dovolání podle V této souvislosti je namístě zdůraznit, že Nejvyšší soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích uvedl, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).

Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že ani v dovolání předestřená otázka b) a též a) rovněž nemůže založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud právní závěr o potvrzení zamítnutí návrhu na odstranění vad díla založil na právním posouzení otázky platnosti uplatnění práva z odpovědnosti z vad díla, při němž vyšel ze zjištění, že žalobci řádně neuplatnili reklamaci vad díla v záruční době; odvolací soud nezaložil svůj právní závěr o potvrzení zamítnutí žaloby na právním závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců, když pouze navíc, nad rámec svého právního závěru o neplatnosti právního úkonu uplatnění práva z odpovědnosti za vady konstatoval, že žalobnímu návrhu by nebylo možno vyhovět ani s ohledem na absenci aktivní legitimace obou žalobců. Na dovolatelkou předestřené právní otázce b) rozhodnutí odvolacího soudu tedy neleží, tudíž tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání podle Nejvyšší soud již vícekrát judikoval (např. v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. , veřejnosti dostupném na

www.nsoud.cz

), že dovolání je nepřípustné, pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci.

Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání podle neodpovídají ani námitky dovolatelů k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, formulované pod otázkou d), tedy námitky směřující do procesního postupu soudu, resp. do konkrétních vad řízení, nezahrnující otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud. Nejvyšší soud již dříve judikoval, že

neodpovídají kritériím stanoveným v (vzhledem k nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. – veřejnosti dostupných na

www.nsoud.cz

).

Spatřují-li dovolatelé přípustnost dovolání podle i v tom, že závěr odvolacího soudu ohledně vytknutí vad je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (např. jeho rozhodnutím sp. zn. a sp. zn. ), týkající se otázky výkladu právního jednání a projevu vůle stran právního jednání a otázky dobrých mravů, je třeba konstatovat, že na řešení těchto otázek není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, proto ani tyto námitky nemohou založit přípustnost dovolání, a to z důvodů, jak již výše odůvodněno.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobců není podle přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než jejich dovolání podle ustanovení věty první odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. 8. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu