Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3351/2018

24 Cdo 3351/2018-190

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce R. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská č. 55/14, proti žalovaným 1) P. Ř. L., narozené dne XY, bytem v XY, a 2) A. L., narozené dne XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, U Kapličky č. 441/7, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. března 2018 č. j. -166, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2018 č. j. -166 není přípustné podle ustanovení , neboť dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. K namítané vadě řízení spočívající v údajném nenaplnění poučovací povinnosti soudu podle ustanovení (soudě dle judikatury dovolacího soudu, na níž dovolatelky poukazují a s níž shledávají rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu) srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011 sp. zn. , uveřejněný pod číslem 85/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm vyjádřený právní názor, že ustanovení odst. 2 dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. V projednávané věci však taková situace nenastala, neboť k projednání žaloby nebylo zapotřebí řízení doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, které by účastníci neuvedli, protože z pohledu jejich právního názoru neměly doposud žádný význam, když odvolací soud posuzoval žalobu podle stejné právní normy jako soud prvního stupně a nepřistoupil tudíž ke změně právní kvalifikace, nýbrž dosavadní skutkový stav vyhodnotil oproti soudu prvního stupně tak, že žalované nevyvinuly náležitou pečlivost ve vztahu k rozpoznání úmyslu dlužníka (jejich otce) zkrátit svého věřitele.

Obdobně, poukazují-li dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1998 sp. zn. , je i tento odkaz nepřípadný, neboť pojednává o změně právního náhledu odvolacího soudu a možnosti předložit nové důkazy, které z dosavadního pohledu nebyly relevantní, o takovouto situaci však v projednávané věci, jak již bylo vysvětleno výše, nejde a proto ani tato námitka nemůže být způsobilá založit přípustnost dovolání.

Konečně, polemizují-li dovolatelky se závěrem odvolacího soudu, že nevyvinuly náležitou pečlivost k rozpoznání úmyslu jejich otce zkrátit svého věřitele, nepředkládají k této námitce žádnou právní otázku ani neuvádějí, který z předpokladů přípustnosti považují ve vztahu k této námitce za naplněný, za vymezení předpokladu přípustnosti přitom nelze považovat ani jejich obecný odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu, který uvádějí toliko ke srovnání, aniž by uvedly, že se odvolací soud dle jejich mínění od tohoto rozhodnutí odchýlil, když taková skutečnost z tohoto rozhodnutí ani nevyplývá.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) a 2) na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 8. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D. předseda senátu