Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4445/2017

33 Cdo 4445/2017-219

USNESENÍ

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 10. 2016, č. j. -176, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dostatečně a přesvědčivě neosvědčil své majetkové a osobní poměry.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2017, č. j. -187, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil; ztotožnil se s jeho právním posouzením neexistence podmínek pro osvobození od soudních poplatků v situaci, kdy žalovaný neosvědčil řádně své osobní a majetkové poměry.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má zato, že si odvolací soud v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. , a jeho rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , nevyžádal daňová přiznání společnosti Chloe Trade s. r. o. za rok 2014 a 2015 od Finančního úřadu pro hlavní město Praha v situaci, kdy tento postup žalovaný navrhl a souhlasil s ním. Soudům obou stupňů zároveň vytýká, že jej nezatížily tzv. „vysvětlovací povinností“ k objasnění jeho majetkových a osobních poměrů. Odvolací soud se taktéž odchýlil od závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , podle nichž „účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly.“ S odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 1997, sp. zn. , publikované pod č. 6/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31/2015 Sbírky, usnesení ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. , , a nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. , prosazuje názor, že neúspěch při podnikatelské činnosti nemůže být důvodem pro odepření přiznání osvobození od placení soudních poplatků. S tímto odůvodněním dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.

Podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. a čl. II. bod 2. , čl. II. bod 2. – dále jen „ “), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Namítá-li dovolatel, že si soud „nevyžádal daňová přiznání společnosti Chloe Trade s. r. o. za rok 2014 a 2015 od Finančního úřadu pro hlavní město Praha, a že jej nezatížil tzv. „vysvětlovací povinností“ k objasnění jeho majetkových a osobních poměrů“, nenapadá žádný závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že (stejně jako před ním soud prvního stupně) zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě – pokud by jí skutečně řízení bylo postiženo – však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( věta druhá ); tento předpoklad však v dané věci naplněn není.

Přestože dovolatel odkazuje na shora citovaná rozhodnutí dovolacího a Ústavního soudu, pomíjí tu okolnost, že dovoláním napadené usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků je založeno na závěru, že dovolatel své osobní a majetkové poměry dostatečně a přesvědčivě neosvědčil. Ačkoli odvolací soud připojil k tomuto určujícímu důvodu svého rozhodnutí poznámku o tom, že „sama skutečnost, že žalovaný nebyl úspěšný ve svém podnikání, tedy, že si nevyplácí příjem, nemůže být důvodem pro přiznání osvobození od soudních poplatků“, učinil jen jako obiter dictum.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( ).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu