Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
2D76D9CCDEE2D2EFC12584A8001DDC5A.html
HTML · 11.33 KB
No categories available
26 Cdo 1999/2019
26 Cdo 1999/2019-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost proti „rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 4. 2007, č. j. 6 C 228/03 -401, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2007, č. j. 27 Co 437/07 -434“, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 18 Nc 3521/2010 , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2019, č. j. 23 Co 21/2019 -130, takto:I. Řízení o dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 23 Co 21/2019 -130, se zastavuje.II. Dovolání proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 23 Co 21/2019 -130, se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce podáním, jež je podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř. “) dovoláním.
Rozhodl-li krajský soud o námitce podjatosti, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo lze napadnout odvoláním, nepředchází (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, č. j. 2 Cdon 30/97 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod číslem 112). Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tyto závěry žádného vlivu nemá. Funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 , § 243b o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolání proti výroku II. napadeného rozhodnutí není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. , neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu