Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 908/2019

7 Tdo 908/2019-296

USNESENÍ

M. V.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V.

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 1. 2019, č. j. -230, byl obviněný M. V. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 14. 8. 2018 telefonicky kontaktoval poškozeného M. F., s tím, že se s ním potřebuje sejít, přičemž následně v době od 3:00 do 3:10 hodin v XY, ul. XY, mezi železničním viaduktem a domem č. XY se jej dotázal „Pamatuješ si, že mi něco dlužíš?“. Poté, co poškozený odpověděl, že neví, o co jde, mu agresivně řekl, ať mu dá všechny drogy, které má u sebe, nebo že si vezme jeho jízdní kolo. Poškozený mu odpověděl, že u sebe nic nemá a kolo mu nedá, načež jej obviněný udeřil pěstí do obličeje, poškozený uhnul a úder zasáhl jeho spodní ret. Poškozený pak sesedl z jízdního kola a poodstoupil, přičemž obviněný se postavil mezi něj a jeho kolo a vytáhl kovový teleskopický obušek, poškozený se dal na ústup a obviněný odjel pryč s jeho kolem v hodnotě 10 000 Kč.

Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině i o trestu) Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 3. 2019, č. j. -259, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkami a jeho rozhodnutí postrádá náležitosti řádného odůvodnění, čímž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Nesouhlasil se závěrem, že použil při incidentu teleskopický obušek. Ten nebyl v jeho bytě nalezen a nehovořila o něm ani svědkyně. Skutek nenaplňuje znaky loupeže, ale pouze krádeže. Poškozený M. F. nepůsobil dojmem věrohodného svědka. Navíc došlo k přetržení děje, neboť poté, co obviněný kolo poškozeného přeskočil, pokračovala rozmíška ještě asi dvě minuty a teprve poté obviněný kolo sebral. Žádný odpor při tom nepřekonával. Rozmíška se týkala nevěry přítelkyně obviněného s poškozeným. Přetržení děje podle obviněného svědčí o tom, že jeho úmyslem nebylo zmocnit se kola. Nemohl ani vědět, že poškozený na místo na kole přijede.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), ale je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud přitom vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

Dovolání obviněného směřuje z podstatné části mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud v dovolacím řízení nepřezkoumává primárně kvalitu odůvodnění rozhodnutí nižších soudů a námitky pouze proti obsahu odůvodnění nejsou přípustné. V posuzované věci přitom nebylo ani nijak porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, neboť odvolací soud na jeho námitky dostatečně reagoval a rozhodnutí soudu prvního stupně po všech stránkách zhodnotil. Obviněný tak pouze vyjadřuje svůj nesouhlas s obsahem obou soudních rozhodnutí a jeho další námitky jsou pouze opakováním dosavadní obhajoby.

Obhajobou obviněného se soudy náležitě zabývaly a postupovaly v souladu s ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Nalézací soud učinil skutková zjištění především na základě svědeckých výpovědí poškozeného M. F. a svědkyně V. D. a obsahem komunikace prostřednictvím SMS zpráv. Všechny podstatné provedené důkazy zhodnotil a jeho zjištění z nich logicky vyplývají. Odvolací soud se s nimi ztotožnil.

Nejvyšší soud do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces ( , y). Mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé však žádný, natož extrémní rozpor není.

S velkou dávkou tolerance lze uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit námitku, podle níž skutek nenaplňuje znaky trestného činu loupeže, ale krádeže. Tuto námitku obviněný založil do určité míry na odlišných skutkových zjištěních, než k jakým dospěly soudy, a sice že skutek byl přetržen rozmíškou týkající se nevěry přítelkyně. Z popisu skutkových okolností ve výroku rozsudku nalézacího soudu podrobněji vyjádřeného v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však plyne, že obviněný po poškozeném požadoval drogy a alternativně jeho kolo, přičemž za tímto účelem jej uhodil a vytáhl na něj obušek. Podstatou sporu tedy nebyla žádná rozmíška ohledně nevěry ani dluh poškozeného vůči obviněnému, jak uváděl v předchozím řízení. Právní kvalifikace skutku použitá soudy je přiléhavá.

Soud prvního stupně právní kvalifikaci skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku přesvědčivě odůvodnil v odstavcích 40 až 42 odůvodnění rozsudku a odvolací soud reagoval na námitky obviněného ohledně právní kvalifikace zejména v odst. 8 až 9 odůvodnění napadeného usnesení. Nejvyšší soud na tato odůvodnění odkazuje a znovu připomíná, že obviněný použil jak násilí, tak i pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se věci poškozeného, přičemž tento svůj záměr i slovně projevil. V rámci téhož jednání se pak kola poškozeného skutečně zmocnil. Jak správně uvedl nalézací soud, úmysl zmocnit se cizí věci může pachatel pojmout i v průběhu násilí, jehož se začal dopouštět z jiných pohnutek. I když pachatel v průběhu fyzického napadení pojme úmysl zmocnit se tímto způsobem jiné cizí věci, kterou má poškozený u sebe, než jaké se původně zamýšlel zmocnit, nemá tato změna záměru pachatele na právní kvalifikaci skutku jako zločinu loupeže vliv

(viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. ). Je proto bezvýznamná i námitka, že obviněný nevěděl, že poškozený se na místo dostaví se svým jízdním kolem.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 8. 2019

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu