Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2491/2019

27 Cdo 2491/2019-186

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele L. Š. ml., narozeného XY, bytem XY, za účasti 1) L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Danem Modlitbou, advokátem, se sídlem v Praze 6, K Horoměřicům 584/10, PSČ 165 00, 2) L. Š. st., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Šrobárova 2391/23, PSČ 130 00, a 3) S. Š., narozené XY, bytem XY , o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání L. Š. st. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2019, č. j. -137, takto:

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 7. 2018, č. j. -95, nařídil předběžné opatření, jímž:

1) zakázal společnosti L. (dále jen „společnost“) zcizovat a zatěžovat ve výroku blíže specifikované nemovité (bod 1. a 2. výroku) a movité (bod 3.) věci v jejím vlastnictví,

2) uložil společnosti zdržet se „jakéhokoliv jednání nad rámec běžné správy a hospodaření s jejím jměním“ (bod 4.),

3) zakázal účastníku 2) L. Š. st. zcizovat a zatěžovat ve výroku blíže specifikované nemovité (bod 5. a 6.) a movité (bod 7.) věci ve vlastnictví společnosti,

4) uložil účastníku 2) L. Š. st. zdržet se „jakéhokoliv jednání nad rámec běžné správy a hospodaření se jměním společnosti“ (bod 8.),

5) zakázal účastnici 3) S. Š. zcizovat a zatěžovat ve výroku blíže specifikované nemovité (bod 9. a 10.) a movité (bod 11.) věci ve vlastnictví společnosti a

6) uložil účastnici 3) S. Š. zdržet se „jakéhokoliv jednání nad rámec běžné správy a hospodaření se jměním společnosti“ (bod 12.).

[2] K odvoláním společnosti a L. Š. st. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 3. 2019, č. j. -137:

1) rozhodl, že soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Milana Mašinová a JUDr. Lenka Dolejšová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí předložené věci (první výrok),

2) potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodech 1., 2., 3., 4. a 8. výroku [druhý výrok, písm. a)] a

3) změnil výrok usnesení soudu prvního stupně v bodech 5., 6. a 7. tak, že zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž by bylo zakázáno účastníku 2) L.Š. st. zcizovat a zatěžovat movité a nemovité věci ve vlastnictví společnosti blíže určené ve výroku rozhodnutí [druhý výrok, písm. b)].

[3] Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu (posuzováno podle obsahu dovolání) a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) L. Š. st. dovolání.

[4] Dovolání je ve smyslu , (dále též jen „ “), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.

[5] Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[6] Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

[7] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází - ve smyslu věty první a - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

[8] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Odvolací soud částí druhého výroku, písm. a) napadeného rozhodnutí, jíž potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodech 1., 2., 3. a 4., rozhodoval o předběžném opatření ve vztahu k účastnici 1) - společnosti. Touto částí výroku tedy odvolací soud o právech či povinnostech dovolatele nerozhodoval a rozhodnutí se netýkalo ani jeho procesního postavení.

[10] Druhým výrokem, písm. b) napadeného rozhodnutí pak odvolací soud změnil výrok usnesení soudu prvního stupně v bodech 5., 6. a 7. tak, že návrh na nařízení tam blíže určeného předběžného opatření vůči dovolateli zamítl. V důsledku tohoto rozhodnutí nenastala v poměrech dovolatele žádná újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (odvolací soud rozhodl v této části ve prospěch dovolatele; jejím zrušením by byla naopak obnovena existence předběžného opatření, vůči němuž dovolatel brojí).

[11] Dovolání účastníka 2) je proto v části, ve které směřuje proti těm částem druhého výroku usnesení odvolacího soudu, jimiž odvolací soud rozhodoval o bodech 1. až 7. výroku usnesení soudu prvního stupně, subjektivně nepřípustné [ , a ].

[12] Podle dovolání není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.

[13] Druhým výrokem napadeného rozhodnutí odvolací soud rozhodoval o předběžném opatření. Dovolání je proto rozsahu, ve kterém směřuje proti části druhého výroku, písm. a), jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodu 8. výroku napadeného usnesení odvolacího soudu, objektivně nepřípustné (o čemž byl dovolatel v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu řádně poučen).

[14] O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2019

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu