Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4590/2018

33 Cdo 4590/2018-261

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. K., bytem XY, zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, proti žalovanému J. R., bytem XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, o 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018, č.j. -242, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č.j. -203, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 1.000.000 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 1. 1. 2014 do zaplacení, a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 76. 230 Kč.

Rozsudkem ze dne 3. 10. 2018, č.j. -242, Krajský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 30.492 Kč. Podle odvolacího soudu žalobkyně neprokázala, že na základě smlouvy z 26. 1. 2011 přenechala žalovanému 1.000.000 Kč, tedy že některým z judikaturou dovozených způsobů (fyzickým předáním, převodem na účet žalovaného či na účet třetí osoby podle dohody stran smlouvy o půjčce) odevzdala předmět půjčky (peníze) dlužníkovi ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“). Protože místem plnění věřitelky z konsenzuální smlouvy o půjčce nebyl sjednán účet občanského sdružení pro rekonstrukci a revitalizaci památek VIA TEMPORA NOVA (dále též jen „sdružení“), je posouzení platnosti smlouvy z 26. 1. 2011, jíž žalobkyně sdružení darovala 1.000.000 Kč, irelevantní.

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně prosazuje, že darovací smlouva je zastřeným, tj. neplatným právním úkonem, neboť pravou vůlí účastníků bylo plnit podle souběžně uzavřené smlouvy o půjčce. Soudy obou stupňů tedy pochybily, pokud záležitost posuzovaly jen z toho hlediska, zda unesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o předání předmětu půjčky, a nezabývaly se skutečnou vůlí účastníků.

Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnout, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, příp. zamítnout jako věcně správné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobkyně a žalovaný (dlužník) uzavřeli 26. 1. 2011 smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně půjčit žalovanému 1.000.000 Kč; žalovaný se zavázal peníze vrátit nejpozději do 31. 12. 2013. Podle smlouvy z 26. 1. 2011, kterou žalobkyně uzavřela s občanským sdružením VIA TEMPORA NOVA, darovala sdružení na nákup a rekonstrukci nemovité kulturní památky 1.000.000 Kč; uvedená částka došla na účet sdružení 27. 1. 2011. Do účetnictví sdružení byla tato částka zaúčtována jako „nezjištěná“, a teprve poté, co účetní S. L. byla předložena darovací smlouva, byla vedena jako dar. Poskytnutí částky 1.000.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce žalovanému žalobkyně neprokázala.

Odvolací soud důsledně vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž má smlouva o půjčce reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu; vznik právního vztahu z půjčky předpokládá nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné odevzdání (slovy zákona „přenechání“) předmětu půjčky. Jinak řečeno, ke smlouvě o půjčce nedochází (a právní vztah z půjčky nevzniká) jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2008, rozsudky ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. ). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že při peněžité půjčce věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek přenechat dlužníku peníze ve smyslu § 657 obč. zák. nejen jejich předáním dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na dlužníkův účet, popř. podle dohody smluvních stran na dlužníkem označený účet třetí osoby, k němuž má dlužník dispoziční oprávnění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. , a ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. ). Reálná podstata smlouvy o půjčce je naplněna i tehdy, poukáže-li věřitel ze smlouvy o půjčce podle smluvního ujednání s dlužníkem, tj. podle dohody o platebním místě peněžitou částku na účet dlužníkova věřitele, přičemž dlužník se zaváže mu takto poskytnutou částku ve sjednané lhůtě vrátit; uskutečněním převodu je pak splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. ). Ve sporu o zaplacení dluhu z půjčky věřitel musí v intencích uvedeného ustanovení splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněžních prostředků a že měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že uvedené plnění podle smlouvy dlužníku skutečně poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. ).

Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr o neexistenci právního vztahu ze smlouvy o půjčce v důsledku absence předání sjednané peněžní částky žalovanému. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Ten rozhodl na základě zjištění, že převod částky 1.000.000 Kč na účet sdružení podle darovací smlouvy nelze spojovat se závazkem žalobkyně přenechat žalovanému 1.000.000 Kč jako půjčku. Oproti tomu žalobkyně vlastním hodnocením důkazů prosazuje skutkovou konstrukci, podle níž převodem 1.000.000 Kč na účet sdružení poskytla žalovanému půjčku, i když smlouva o půjčce žádnou dohodu o místě plnění neobsahovala. V dovolacím řízení však nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Lze shrnout, že dovolatelka se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a její právní námitky, byť je podpořila odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné.

Pro vyřešení daného sporu je – jak správně poznamenal odvolací soud – irelevantní, zda darovací smlouva založila jí předjímaný právní vztah mezi žalobkyní a sdružením, nebo zda šlo o právní úkon neplatný s důsledky podle § 41a či § 451 odst. 2 obč. zák.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( , věta druhá ).

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2019

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu