Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 206/2017-A-174

KSCB 44 INS 31882/201429 NSČR 206/2017-A-174

USNESENÍ

BONUS obchodní agentura, spol. s r. o.

České spořitelny, a. s.

, se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupeného Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2017, č. j. , -161, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2017, č. j. , -161, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. března 2017, č. j. -139,

se zrušují

a věc

se vrací

soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 20. března 2017, č. j. -139, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh věřitele (České spořitelny, a. s.) [bod I. výroku], rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) a uložil věřiteli (České spořitelně, a. s.) jako insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit státu soudní poplatek (bod III. výroku).

Insolvenční soud uzavřel, že:

1/ Byla osvědčena existence splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele vůči dlužníku.

2/ Nebyla osvědčena existence dalšího věřitele dlužníka se splatnou pohledávkou.

3/ Nebylo osvědčeno předlužení dlužníka [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 30. června 2017].

4/ Nebyl tedy osvědčen úpadek dlužníka ani ve formě platební neschopnosti, ani ve formě předlužení.

5/ Podmínkou pro zjištění úpadku dlužníka je při obou formách úpadku vždy osvědčení toho, že insolvenční navrhovatel a nejméně jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku ( ).

Vrchní soud v Praze k odvolání insolvenčního navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v té části výroku, kterou se zamítá insolvenční návrh (část prvního výroku), změnil je ve výroku o nákladech řízení (část prvního výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud postavil své rozhodnutí na tom, že nebyla-li osvědčena existence více věřitelů se splatnými pohledávkami vůči dlužníku, pak není prostor zabývat se existencí úpadku dlužníka. To vyplývá z ustanovení , podle kterého „insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku“. Dále odvolací soud uzavřel, že insolvenční řízení je ovládáno „toliko“ zásadami uvedenými v a jeho cílem není nalézt subjektivní právo insolvenčního navrhovatele (nejde o uplatnění nebo vymáhání jeho pohledávky), ale zjištění úpadku dlužníka a jeho řešení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil spolu s rozhodnutím insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení následující právní otázky:

1/ Je předpokladem úpadku formou předlužení dle ustanovení osvědčení, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku?

2/ Lze zamítnout insolvenční návrh tvrdící předlužení dlužníka s odkazem na ustanovení , ačkoli existují dva věřitelé – (insolvenční) navrhovatel, který osvědčil splatnou pohledávku, a druhý věřitel, který uzavřel dohodu o odkladu splatnosti po zahájení insolvenčního řízení?

3/ Aplikuje se v insolvenčním řízení zásada zákazu zneužití práva obsažená v ustanoveních a ?

4/ Lze jednání dlužníka, který po zahájení insolvenčního řízení selektivně platí pouze některé splatné pohledávky za účelem odstranění mnohosti věřitelů se splatnými pohledávkami, respektive uzavře s druhým významným věřitelem dohodu o splátkách, ačkoli vědomě a záměrně nehradí největší splatnou pohledávku (v řádu přesahujícím 100 milionů Kč), vyhodnotit jako zneužití práva, a takovému jednání (procesní obraně dlužníka) odepřít ochranu v probíhajícím insolvenčním řízení?

5/ Pokud soud vyhodnotí jednání dlužníka (směřující k eliminaci splatných pohledávek pouze za účelem odstranění mnohosti splatných pohledávek) jako jednání zneužívající právo, může být zjištěn úpadek i za situace, že je osvědčen pouze jeden věřitel se splatnou zásadní pohledávkou a druhý věřitel s pohledávkou nesplatnou (ale jen díky jednání zneužívající právo) – právě s odkazem na ustanovení a neposkytnutí ochrany zneužití práva?

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Důvod připustit dovolání pro zodpovězení otázky ad 1/ Nejvyšší soud neměl, neboť tuto otázku již soud řešil ve svém usnesení ze dne 30. března 2017, sen. zn. , uzavíraje, že pro posuzování stavu úpadku ve formě předlužení je rozhodný souhrn všech závazků dlužníka, bez ohledu na jejich splatnost. Na tomto závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit.

Důvod připustit dovolání pro zodpovězení otázek ad 3/ až 5/ Nejvyšší soud rovněž neměl, neboť otázkou možnosti dlužníka platit i po zahájení insolvenčního řízení své splatné závazky a odvracet tak hrozbu případného rozhodnutí o úpadku se zabýval Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. února 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 62/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětliv, že právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními nastalými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou ve smyslu ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2013) vůči věřitelům dlužníka neúčinné za předpokladu, že byl posléze zjištěn úpadek dlužníka. Na závěrech zde uvedených nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit. Je-li následkem porušení pravidel obsažených v neúčinnost dotčených právních úkonů dlužníka (a to jen v případě zjištění úpadku dlužníka), musí jít o úkony platné, neboť jen úkon platný může být neúčinný. Rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito závěry souladné.

Dovolání insolvenčního navrhovatele je však přípustné podle ustanovení pro řešení otázky ad 2/, dosud v daných souvislostech dovolacím soudem nezodpovězené.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný ve znění účinném do 30. června 2017.

Podle ustanovení , dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Dle ustanovení věta první před středníkem , podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Z ustanovení potom plyne, že insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Výše uvedená ustanovení je třeba vykládat tak, že předpokladem zjištění úpadku dlužníka k návrhu věřitele je jednak osvědčení oprávnění věřitele insolvenční návrh podat (aktivní legitimace), jednak osvědčení úpadku dlužníka.

Aktivní legitimace navrhovatele – věřitele je dána doložením existence jeho splatné pohledávky vůči dlužníku tak, jak určuje ustanovení .

Ustanovení je potom třeba vykládat (ve shodě s dikcí jeho odstavce 1) systematicky jako ustanovení navazující na ustanovení upřesňující předpoklady pro rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka tím, že vymezuje 3 případy, kdy insolvenční soud zamítne insolvenční návrh, ačkoliv jsou naplněny znaky úpadku dle .

Vedle situace, kdy neschopnost dlužníka plnit nastala v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a lze důvodně předpokládat, že dlužník odvrátí svou platební neschopnost do 3 měsíců po splatnosti svých peněžitých závazků ( ), a situace, kdy stát nebo vyšší územní samosprávný celek převzal závazky dlužníka – právnické osoby, či se za ně zaručil ( ), soud zamítne insolvenční návrh též tehdy, byla-li mnohost věřitelů založena tím, že na další osobubyla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení ( ). Obě věty tohoto ustanovení tvoří logický celek – věta druhá vymezuje pojem „další osoba“ použitý ve větě první – věta první tedy není autonomním pravidlem, ale pravidlem o důsledku situace vymezené ve větě druhé. Protože existence nejméně dvou věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami vůči dlužníkovi je definičním znakem úpadku jen ve formě platební neschopnosti, je třeba ustanovení považovat za pravidlo, které dopadá jen na případy úpadku ve formě platební neschopnosti.

Lze tedy uzavřít, že předpokladem pro zjištění úpadku dlužníka ve formě předlužení k návrhu věřitele není osvědčení existence další osoby se splatnou pohledávkou vůči dlužníku; insolvenční navrhovatel je povinen doložit existenci své splatné pohledávky a osvědčit úpadek dlužníka.

Protože právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení podle ustanovení zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 7. 2019

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu