Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5755/2017

-265

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce R. N., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D.,advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 458/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 626 608 467 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. -726, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody v podobě ušlého zisku za léta 2007, 2008 a 2009 v celkové výši 143 007 257 Kč a náhrady škody za snížení hodnoty a prodejnosti jeho podniku vyčíslenou částkou 483 601 210 Kč, jež mu měly vzniknout v souvislosti s trestním stíháním, které proti němu bylo vedeno pro trestný čin porušování autorského práva podle § 152 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v příslušném znění, a skončilo zastavením trestního stíhání usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 2 Zt 1287/2000.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 10. 2016, č. j. -690, zamítl žalobu o zaplacení částky 626 608 467 Kč (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Otázka určení počátku běhu objektivní promlčecí lhůty v případě nezákonného rozhodnutí podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že promlčecí doba (subjektivní i objektivní) nemůže začít běžet dříve, než vznikne škoda, potažmo právo na její náhradu. Totiž pokud právo neexistuje, nemá se co promlčovat – nebo naopak, aby se právo mohlo promlčovat, musí existovat(usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. ).

Ani při řešení otázky počátku běhu subjektivní promlčecí doby se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když shledal, že tento je třeba počítat teprve od okamžiku, kdy se žalobce o vzniku škody skutečně dozvěděl, a vázanost jejího počátku na doručení rozhodnutí o zastavení trestního řízení ve smyslu § 32 odst. 1 věty druhé OdpŠk se v daném případě neuplatní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 20/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Kdy se konkrétně žalobce o vzniku škody dozvěděl, odvolací soud neuzavřel, a proto na této otázce jeho rozhodnutí ve smyslu nestojí. Dovolací námitky v daném směru proto nemohou přípustnost dovolání založit.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 7. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu