Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2043/2019

-345

USNESENÍ

Z. M.

GRENKELEASING s. r. o.

se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Hřebenech II č. 1718/10, IČO 45807655, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Roudné č. 443/18, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2018 č. j. -281, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Maršála, advokáta se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 935/13.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018 č. j. -281 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v závěru, že žalovaný nebyl oprávněn přidělovat žalobci práci v době jeho dočasné pracovní neschopnosti a udělovat mu v této době pokyny a že splněním pokynu žalovaného k vrácení vozidla by žalobce porušil povinnost stanovenou v a v , o nemocenském pojištění] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K otázce povinnosti zaměstnance plnit pokyny zaměstnavatele dané mu za trvání dočasné pracovní neschopnosti srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2017 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012 sp. zn. a v nich přijatý závěr, že dočasná pracovní neschopnost je jednou z nejvýznamnějších důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance, jejíž příčina spočívá v dočasné zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu sjednané práce a která má za následek, že zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu této pracovní neschopnosti, přičemž vlastní podstatou (nejen této) překážky v práci je, že představuje právem uznanou dočasnou nemožnost plnění základních pracovněprávních povinností, a vzhledem k tomu rovněž suspenzi pracovního závazku, proto zaměstnanec není povinen po tuto dobu vykonávat práci podle pracovní smlouvy [§ 38 odst. 1 písm. b) zák. práce] a zaměstnavatel není povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu za vykonanou práci mzdu [§ 38 odst. 1 písm. a) zák. práce]. K povinnosti zaměstnance, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, jde-li o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění [dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanovený podle , o nemocenském pojištění, v rozsahu vyplývajícím z ustanovení tohoto zákona], srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2015 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 95 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016.

Namítá-li dovolatel s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. , uveřejněný pod č. 5 v časopise Právní rozhledy, roč. 2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. , uveřejněný pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), pak přehlíží, že dovolací soud v jím zmiňovaných věcech vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než v projednávané věci, a řešil i jiné právní otázky (stupeň intenzity porušení pracovních povinností zaměstnancem při přímém či nepřímém útoku na majetek zaměstnavatele); jeho závěry proto nelze na projednávanou věc vztáhnout[v projednávané věci byla rozhodující otázka, zda vůbec došlo k porušení povinnosti zaměstnance řídit se pokyny zaměstnavatele s ohledem na dočasnou pracovní neschopnost žalobce (zaměstnance) v době udělení pokynu, nikoli intenzita případného porušení této povinnosti, a tedy ani otázka, zda nevrácení vozidla podle pokynů zaměstnavatele je možné považovat za přímý či nepřímý útok na majetek zaměstnavatele].

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování otázky, zda žalobce neuposlechnutím pokynu k vrácení vozidla porušil povinnost plnit pokyny nadřízených danou ustanovením (že „jednoznačný pokyn k vrácení vozidla“ byl dán až dne 6. 5. 2016, tedy v době, kdy byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti, a že „z emailu ze dne 29. 4. 2016 ho jednoznačně dovodit nelze“), předestírá-li jiné skutkové závěry, než které učinil odvolací soud (že pokyn žalovaného „v jakém rozsahu má žalobce zápůjčku realizovat“ vyplývá jednoznačně z emailu ze dne 29. 4. 2016 a že žalobce „nevrátil vozidlo nikoliv proto, že by mu v tom bránil jeho zdravotní stav, ale z důvodu vlastní pohodlnosti“), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci(že jednání žalobce „představuje důvod pro okamžité zrušení“ pracovního poměru),a namítá-li vady řízení spočívající v tom, že „odvolací soud zcela pominul existenci některých důkazů, které jsou však v příkrém rozporu s jeho právním hodnocením věci“ a že jeho rozhodnutí je pro absenci „úvah odvolacího soudu, které vedly ke změně rozsudku soudu I. stupně“ a „hodnocení důkazů, ze kterých odvolací soud dovodil opačný závěr než nalézací soud“ nepřezkoumatelné (k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice dovolací soud ve smyslu ustanovení věty druhé přihlíží, ale jen je-li dovolání přípustné)].

Jsou-li dány důvody pro odmítnutí dovolání, není projednatelný ani akcesorický návrh, aby dovolací soud rozhodl, „že odloží právní moc a vykonatelnost“ napadeného rozsudku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. ). Nejvyšší soud se proto tímto návrhem dovolatele nezabýval.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu