Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B560BF3FCAC74DBEC125849B00185F94.html
HTML · 14.49 KB
No categories available
22 Cdo 891/2019
22 Cdo 891/2019-420
USNESENÍ
V. D.
České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
, identifikační číslo osoby 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení existence věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 88/2014 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 39 Co 162/2018 -389, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ): Žalobce se domáhal určení, že ve prospěch vlastníka domu č. p. XY na pozemku par. č. XY na listu vlastnictví XY, pro katastrální území XY, obec XY, zapsanému u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, a všech jeho právních nástupců, svědčí právo odpovídající služebnosti chůze a cesty přes pozemek par. č. XY a dále určení, že vlastník domu, jeho právní nástupci a osoby blízké jsou oprávněni využívat služebnost chůze a cesty vedoucí přes pozemek par. č. XY k přístupu do domu. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 22. 2. 2018, č. j. 7 C 88/2014 -333, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.) Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 10. 2018, č. j. 39 Co 162/2018 -389, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a výroky II. až IV. rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce („dovolatel”) dovolání, které odůvodňuje odkazem na § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř. ”), a tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němujsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).Dovolání není přípustné.Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 , v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014.Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16 ). Nevymezení tvrzené přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.Dovolatel v dané věci nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. V dovolání sice tvrdí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, avšak tuto otázku dovolatel následně neformuloval a nevyplývá ani z obsahu dovolání. Jen na okraj se poznamenává, že otázkou vydržení věcného břemene (služebnosti) se dovolací soud zabýval v celé řadě rozhodnutí, a to i v poměrech obecného zákoníku občanského z roku 1811.Dovolání tak trpí vadou, pro kterou nelze v řízení pokračovat; dovolací soud je proto musel odmítnout (§ 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Nejsou-li dány podmínky řízení k meritornímu projednání dovolání, není ani prostor pro možný odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ]. Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu