Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 611/2019

21 Cdo 611/2019-483

USNESENÍ

R. S.,

P. B.,

narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ivanou Weberovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, V Aleji č. 1544/23, o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. října 2018 č. j. -443, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Utěšeného, advokáta se sídlem v Praze 2, náměstí Míru č. 341/15.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 10. 2018 č. j. -443 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K otázce výkladu přechodného ustanovení , , účinného od 1. 1. 2014, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, a v něm vyjádřený právní názor, že přechodné ustanovení nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost až 14 na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry).

Odvolací soud tedy projednávanou věc správně posuzoval podle , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

Ve vztahu k otázce promlčení zástavního práva Nejvyšší soud již dříve ve své judikatuře dovodil, že zástavní právo je právem, které podléhá promlčení, neboť nejde o majetkové právo, které by bylo – na rozdíl od vlastnického práva – z možnosti promlčení se vyloučeno, i když má také věcněprávní povahu, že promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (§ 101 obč. zák.), že bylo-li zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 věta první obč. zák.), a že v případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§ 110 odst. 1 věta druhá obč. zák.) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2008 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 124 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008].

Podstatou dovolání žalovaného jsou jeho námitky, že „v posuzovaném případě je nesporné ujednání čl. IV zástavní smlouvy ze dne 1. 4. 1998 ve znění ,Zástavce souhlasí s tím, aby zástavní věřitel v případě, kdy dlužník řádně a včas nesplní svůj závazek (z pohledávky uvedené v odst. II této smlouvy) uspokojil svoji zajištěnou pohledávku ze zástavy a to i tehdy, bude-li tato pohledávka promlčena‘, že zástavní věřitel a zástavce měli právo projevit svou svobodnou vůli v tom smyslu, že k uspokojení ze zástavy může dojít i v tom případě, pokud by došlo k promlčení pohledávky zástavního věřitele, a že je proto „nutno dojít k závěru, že zde zástavní právo svědčící dovolateli jako zástavnímu věřiteli stále existuje a je možné jej vykonat“.

Obdobnou formulaci jako ujednání čl. IV zástavní smlouvy ze dne 1. 4. 1998 – jak uvádí sám dovolatel v dovolání – obsahovalo ustanovení (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998), podle nějž, není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena. Lze tedy souhlasit s námitkou dovolatele, že „toto ujednání neobsahuje ničeho, co by bylo možné považovat za porušení dobrých mravů“ nebo za „porušení veřejného pořádku“. Nejde ani o ujednání, které by bylo v rozporu se zákonem, neboť se jednalo pouze o přeformulované znění ustanovení (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998).

Ve vztahu k tomuto zákonnému ustanovení Nejvyšší soud již dříve dovodil, že z ustanovení (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998) nevyplývá, že by se zástavní právo nemohlo promlčet; toto zákonné ustanovení pouze umožňuje uspokojení ze zástavy i pro případ, kdy by zajištěná pohledávka byla promlčena a nebylo by možné dosáhnout jejího přisouzení z hlediska závazkového vztahu, a promlčení nároku na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy se netýká (srov. například již zmíněné rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007 sp. zn. a ze dne 24. 1. 2008 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).

Z ustanovení (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998) tedy nevyplývá, že by bylo možné uspokojení ze zástavy i v případě, že by bylo promlčeno kromě zajištěné pohledávky též zástavní právo (nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy).

Snaží-li se dovolatel dovodit „existenci“ zástavního práva a možnost je vykonat z čl. IV zástavní smlouvy ze dne 1. 4. 1998, jehož znění je obsahově shodné s ustanovením (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 8. 1998), pak přehlíží, že v projednávané věci nebyla promlčena pouze zástavním právem zajištěná pohledávka, ale že soudy dospěly rovněž k závěru o promlčení zástavního práva (nároku na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy).

Odvolací soud tak správně dovodil, že za situace, kdy je zástavní právo promlčeno, „je možno rozhodnout tak, že se určuje, že tu zástavní právo není, když není možné uplatnění zástavního práva a takový výrok je nezbytný pro výmaz zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí“ (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 108 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 7. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu