Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 210/2019

-125

USNESENÍ

L. K.

Olomouckému kraji

se sídlem krajského úřadu v Olomouci, Jeremenkova č. 1191/40a, IČO 60609460, zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, o 473 154 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. října 2018 č. j. -102, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 985 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Rittera, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2018 č. j. -102 není podle ustanovení přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je (v dovolatelem předestřených právních otázkách) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K otázce určení rozhodného období, ze kterého se zjišťuje průměrný výdělek zaměstnance pro účely výpočtu náhrady mzdy nebo platu z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru, srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2002 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018 sp. zn. a v nich vyjádřený právní názor, podle kterého oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, dříve, než uplynula výpovědní doba, nárok na náhradu mzdy (platu) při neplatném rozvázání pracovního poměru mu v tomto případě vzniká až dnem následujícím po uplynutí výpovědní doby; pro výpočet náhrady mzdy (platu) je přitom rozhodný průměrný výdělek zjištěný za kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku nároku zaměstnance na náhradu mzdy (platu) bez ohledu na to, za které konkrétní (pozdější) období zaměstnanec nárok, případně část nároku na náhradu mzdy (platu), uplatnil.

Namítá-li dovolatel, že „odvolací soud určil nesprávně rozhodné období dle “, neboť (po odvolání žalobce z funkce ředitele krajského úřadu) „nárok na náhradu platu ve výši průměrného výdělku vznikal již od 5. 11. 2013, a to až do skončení jeho pracovního poměru“, a že je proto „za rozhodné období dle (…) nutné určit kalendářní čtvrtletí předcházející účinnosti odvolání žalobce z funkce ředitele krajského úřadu, tj. třetí kalendářní čtvrtletí roku 2013“, pak nebere náležitě v úvahu, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, jejíž platnost zaměstnanec neuznává, řídí se pracovněprávní vztahy účastníků až do uplynutí výpovědní doby podle této výpovědi pracovní smlouvou a příslušnými pracovněprávními předpisy. Až do uplynutí výpovědní doby totiž pracovní poměr účastníků nepochybně trval a zaměstnanec má nárok na mzdu (plat) za vykonanou práci, popřípadě nárok na náhradu mzdy (platu) podle ustanovení , kdyby mu zaměstnavatel ve výkonu práce bezdůvodně bránil nebo kdyby nemohl práci konat pro jiné překážky na straně zaměstnavatele. Nejistota, zda pracovní poměr účastníků podle výpovědi z pracovního poměru skutečně skončil, nebo zda bude (může) pokračovat, tu nastává až po uplynutí výpovědní doby; teprve až po uplynutí výpovědní doby se nároky účastníků mohou řídit ustanoveními upravujícími nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru (srov. například právní názor vyjádřený již ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018 sp. zn. ).

V projednávané věci měla výpovědní doba uplynout ke dni 31. 1. 2014, a proto oznámil-li žalobce dne 29. 1. 2014 žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, vznikl mu nárok na náhradu platu z neplatně rozvázaného pracovního poměru (podle ustanovení ) dne 1. 2. 2014. Uzavřel-li odvolací soud, že v posuzovaném případě „je pro výpočet náhrady platu rozhodný průměrný výdělek zjištěný za předcházející čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2013“, je jeho závěr správný. Poukazuje-li dovolatel na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. , pak přehlíží, že byly učiněny ve vztahu k náhradě mzdy z důvodu fikce překážky v práci ve smyslu ustanovení , , pobírané podle ustanovení , , tedy za období od odvolání zaměstnance z funkce do doby, kdy měl pracovní poměr skončit; soud v dovolatelem uváděné věci tedy vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), a proto se dané závěry v projednávané věci neuplatní.

K otázce, zda je pro výpočet výše náhrady mzdy nebo platu z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru relevantní skutečný počet pracovních dnů (pracovních směn) připadajících na období, za které je třeba náhradu mzdy nebo platu vypočítat, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019 sp. zn. (vydaný ve věci, ve které se dovolatel po žalovaném domáhal náhrady platu za jiné časové období), v němž dovolací soud (po předchozí citaci ustanovení ) vyložil, že další dispozice k tomu, jakým způsobem má být dále zjišťován průměrný výdělek pro uvedený účel, příslušná ustanovení o náhradě platu (mzdy) nepodávají. Zákon v této souvislosti pouze stanoví, že průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak ( ), s tím, že průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek ( ). Neuvádí se, jako je tomu kupříkladu pro účely odstupného (srov. ), že průměrným výdělkem se rozumí průměrný měsíční výdělek. Ze znění ustanovení vyplývá, že k jeho aplikaci lze přistoupit jen v případě, že podle zákona má být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek. Přísluší-li náhrada mzdy nebo platu ode dne následujícího po uplynutí výpovědní doby (byla-li dána neplatná výpověď a oznámil-li zaměstnanec, že trvá na dalším zaměstnávání) do právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozvázání pracovního poměru (resp. do doby, kdy zaměstnavatel umožní zaměstnanci pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru), odpovídá smyslu a účelu tohoto pracovněprávního nároku, aby náhrada mzdy nebo platu z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za uvedené období byla vypočtena jako násobek průměrného hrubého hodinového výdělku a počtu hodin, kdy zaměstnavatel neumožnil zaměstnanci pokračovat v práci.

Nevycházel-li odvolací soud v posuzovaném případě z počtu hodin připadajících na celé období, za které nárok vznikl, ale zvlášť z počtu hodin připadajících na jednotlivé měsíce uplatněného období, není ve výsledné částce – oproti postupu výše uvedenému – rozdíl a závěr odvolacího soudu je tedy správný.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 7. 2019

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu