Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1942/2019

30 Cdo 1942/2019-73

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Lázně Mšené, a.s., identifikační číslo osoby 445 69 530, sídlem v Mšené-lázně, Lázeňská 62, zastoupené JUDr. Evou Dufkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Radlická 2000/3, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. -50, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu prvního stupně ze dne 30. 10. 2018, č. j. -39, kterým soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (výrok II).

Žalobkyně se v řízení domáhá částky 388 400 Kč s příslušenstvím, která představuje náhradu škody, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem Policie ČR a Okresního soudu v Litoměřicích spočívajícím v nesprávné, nevhodné a neodborné úschově vozidla žalobkyně, pročež bylo toto vozidlo nenávratně poškozeno. Vzhledem pak k osobám škůdců žalobkyně označila v žalobě jako žalovanou Českou republiku – Ministerstvo vnitra i Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti. Odvolací soud veden judikaturou Nejvyššího soudu potvrdil usnesení soudu prvního stupně, neboť za žalovanou v řízení, jedná-li se o jediný nárok, může vystupovat toliko jedna jeho organizační složka, kterou je v souladu s tzv. zbytkovou příslušností v dané věci Ministerstvo financí sídlící v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen " "., odmítl.

Námitky dovolatelky, týkající se nevhodnosti dovozování zbytkové příslušnosti Ministerstva financí ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v posuzovaném případě, nemohou založit přípustnost dovolání podle , neboť odvolací soud se při posuzování otázky která organizační složka státu je příslušná jednat za žalovanou v tomto řízení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uzavřel, že v případě, kdy žalobce uplatňuje jediný nárok proti státu spadající do kompetence více organizačních složek státu, je nutné, aby za stát jednalo Ministerstvo financí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. ).

Nejvyšší soud podotýká, že žalovanou odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. , je nepřípadné. Je totiž třeba mít na zřeteli, že v citovaném rozhodnutí byly posuzovány dva odlišné procesní nároky. V tomto případě se však žalobce domáhá prostřednictvím žaloby toliko jediného procesního nároku, přičemž není dosud postaveno na jisto, v působnosti kterého ministerstva došlo k tvrzené škodě, popř. zdali se tak nestalo v působnosti obou. Pokud pak během řízení vyplyne najevo, že příslušnost ohledně jediného nároku má toliko jediná organizační složka žalované, přičemž se nebude zároveň jednat o Ministerstvo financí, pak není vyloučeno, aby v souladu se zájmem na kvalifikované zastoupení soud přestal jednat s Ministerstvem financí a začal jednat s onou příslušnou složkou bez nutnosti vydání zvláštního usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. ), neboť odpadne překážka, pro kterou bylo nutné dovození zbytkové příslušnosti Ministerstva financí (srov. IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2017, s. 68-69).

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 8. 2019

JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu