Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
DDFB7E5A181B5FB1C125848E00183798.html
HTML · 18.57 KB
No categories available
7 Tdo 745/2019
7 Tdo 745/2019-479
USNESENÍ
A. V.,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. V.
odmítá
.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 3. 2017, č. j. 3 T 60/2009 -423, byl obviněný A. V. uznán vinným trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) a týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že od měsíce dubna roku 2006 do 11. 7. 2008 ve svém bydlišti v rodinném domě, kde žil se svou družkou A. K., nar. XY, a její dcerou AAAAA (pseudonym), nar. XY, nezletilou opakovaně i několikrát týdně ponižoval, křičel na ni, sprostě jí nadával, že je debil, blbá a idiot, posílal ji k psychiatrovi a do zvláštní školy, zastrašoval ji, neúměrně ji trestal ukládáním pracovních povinností v domě, nutil ji vykonávat těžké a jejímu věku nepřiměřené práce na zahradě za nevhodných klimatických podmínek a nevhodným způsobem se choval i k její matce, takže nezletilá měla o matku strach. Své družce opakovaně vyčítal, že je špatná matka, urážel ji, že je „blbá kráva a pipina“, vyhrožoval, že jí „dá bombu“, vyčítal jí, že nezvládá domácnost, že je neschopná a málo vydělává, kontroloval po ní úklid v domě, zakazoval jí styk s rodinou a přáteli a říkal jí, ať klidně odjede, ale jejich dcera BBBBB (pseudonym), nar. XY, zůstane s ním, a dne 11. 7. 2008, když zjistil, že družka chce odejít, jí dceru BBBBB vytrhl a předal ji do péče své matky.
Odvolání obviněného (kterým rozsudek soudu prvního stupně napadl v celém rozsahu) Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 7 To 256/2017 -457, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a v podstatě není nijak odůvodněno. Jeho výpověď je soudy hodnocena jako nevěrohodná a jeho tvrzením a důkazům nebyla věnována žádná pozornost, soudy je bagatelizovaly a zejména je vůbec neprovedly. Obviněný chápe dosah svého jednání, ale toto nebylo možno hodnotit jako úmyslně protiprávní. Ve vztahu k subjektivní stránce byly zcela opačně interpretovány závěry znaleckého posudku vypracovaného na jeho osobu. Obviněný má za to, že bylo zasaženo jeho právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces. Došlo podle něj k nesprávnému hodnocení objektivní stránky, subjektivní stránky, porušení procesních pravidel a k jinému nesprávnému právnímu posouzení danému extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Za nelogické, nepřiléhavé a nevhodné považuje hodnocení v bodech 7, 12 a 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde jsou uváděny skutečnosti, které žádná z označených svědkyň nikdy nevyslovila. Odvolací soud se podle obviněného nevypořádal s některými požadavky předchozího senátu odvolacího soudu. Nevěnoval se také roli a postavení OSPOD Roudnice nad Labem, jehož protokoly neodpovídají realitě a odkazují na osoby, které se jednání neúčastnily. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že to se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný založil dovolání na námitkách, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, resp. rozsahu a hodnocení provedeného dokazování.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4 , čl. 90 Ústav y).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
O žádný z těchto případů se však v projednávané věci nejedná a obviněný žádný konkrétní případ porušení svého práva na spravedlivý proces de facto ani neuvádí. Jeho námitky jsou formulovány velmi obecně, ba univerzálně. Ačkoli dovolatel užívá i právní pojmy jako „subjektivní stránka“ a „objektivní stránka“, tvrdí v souvislosti s nimi jen to, že mu nebyly prokázány. Některé pojmy jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ a výše vysvětlený extrémní nesoulad rovněž nekonkretizuje, stejně jako údajné porušení procesních pravidel spočívající v odepření procesních práv.
Uplatněnému dovolacímu důvodu nelze podřadit ani námitky napadající kvalitu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, tedy směřující do oblasti procesní, s nimiž se navíc nelze ani ztotožnit. Naopak lze konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je podrobné a přesvědčivé. Odvolací soud již tak přesvědčivou argumentaci soudu prvního stupně ještě doplnil. Veškeré námitky obviněného vycházejí z jeho nesouhlasu s odsouzením, soudy zjištěné skutkové závěry však nemohou nijak zpochybnit. Soudy své skutkové závěry přesvědčivě a logicky opřely o obsah řádně provedených důkazů, přičemž nevybočily z mezí daných zejména § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného A. V. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 9. 8. 2018 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného A. V. předložena dne 11. 6. 2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 7. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu