Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 237/2019

33 Cdo 237/2019-187

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Finela.cz, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8a (identifikační číslo osoby 282 08 528), zastoupené Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8, proti žalovanému S. T., bytem XY, zastoupenému JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 653/17, o 103.459 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č. j. -169, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 4. 2018, č.j. -142, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 103.459 Kč a nahradit jí náklady řízení; odvolací soud žalovaného zavázal i k náhradě nákladů odvolacího řízení. K namítanému procesnímu pochybení soudu prvního stupně uvedl, že koncentraci řízení lze prolomit při naplnění některé z výjimek , věty třetí, . Jednou z nich je dodatečné poučení účastníka řízení podle až 3 . Tvrdil-li žalovaný, že mu žalobkyně neposkytla peněžité plnění, jehož vrácení se žalobou domáhala, bylo namístě žalobkyni vyzvat, aby doplnila rozhodné skutečnosti a navrhla důkazy k jejich prokázání. Soud prvního stupně svým postupem v řízení neporušil zásadu rovného postavení účastníků.

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné; odvolací soud procesní otázku vzájemného vztahu ustanovení a vyřešil v souladu s tím, co je uvedeno níže.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně při jednání 14. 11. 2017 poučil účastníky o koncentraci řízení a žalobkyni vyzval, aby do třiceti dnů doplnila tvrzení o tom, kdy žalovaný obdržel faktury týkající se smluvních pokut, případně kdy žalovanému poskytla plnění, „ze kterých žaluje smluvní pokutu,“ a aby k těmto skutečnostem označila důkazy. Žalobkyně výzvě vyhověla podáním ze dne 27. 12. 2017.

Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2013, vysvětlil, že poučení o koncentraci řízení podle a 2 se musí dostat účastníkům vždy jak předem (v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání), tak také při samotnému úkonu (roku) soudu (při přípravném jednání, při jednání nebo při dalším jednání), jehož skončením tzv. koncentrace řízení nastane. Koncentrace řízení tudíž nenastává nejen (jak uvedeno v ) tehdy, jestliže účastníci nebyli poučeni v případech uvedených v ustanoveních , části věty za středníkem, a , ale vždy, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat koncentrace řízení.

V rozsudku ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 59/2012, v němž se zabýval otázkou vztahu koncentrace řízení podle a poučovací povinnosti podle a 3 , Nejvyšší soud vyložil, že poté, kdy novela provedená zavedla koncentraci řízení jako universální zásadu pro projednávání věcí ve sporném řízení, je nutné, aby soud splnil poučovací povinnost podle a 3 do skončení přípravného jednání, a nekonalo-li se, do skončení prvního jednání ve věci. Jestliže tak neučiní (lhostejno z jakých důvodů), poruší uvedenou povinnost a v takovém případě musí být poučení poskytnuto odvolacím soudem v odvolacím řízení, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení. Nebylo-li proto účastníku řízení poskytnuto poučení podle a 3 dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala (srov. dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dnů 26. 11. 2013, sp. zn. , 2. 3. 2017, sp. zn. , a 22. 5. 2017, sp. zn. ).

Námitka, podle níž „odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než pro který soud prvního stupně vyhověl žalobě, aniž by žalovaného o tomto důvodu předem seznámil a dal mu příležitost se k němu vyjádřit,“ nemá oporu v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( , 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 7. 2019

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu