Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 264/2018

33 Cdo 264/2018-224

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně CALIPSUM, s. r. o., se sídlem Pohořelice, Tyršova 390 (identifikační číslo osoby 293 07 163), zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem Brno, Moravské náměstí 690/15, proti žalovanému HC Slavoj Český Krumlov, z. s., se sídlem Český Krumlov, Chvalšinská 224 (identifikační číslo osoby 157 89 543), zastoupenému Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Český Krumlov, Za Tiskárnou 327, o zaplacení 365 328 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2017, č. j. -200, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala zaplacení 365 328 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že podle smlouvy o dílo uzavřené dne 25. 7. 2014 prováděla jako zhotovitel pro žalovaného jako objednatele dílo, požadovaná částka představuje úhradu 26 změn stavby, které vyplývají ze změnového listu č. ZL-2/2015 ze dne 30. 3. 2015, jež byly žalovanému vyúčtovány fakturou ze dne 21. 12. 2015, kterou však žalovaný neuhradil.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 10. 2017, č. j. -200, potvrdil rozsudek ze dne 10. 5. 2017, č. j. -165, kterým Okresní soud v Českém Krumlově žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci spolu na základě veřejné soutěže uzavřeli dne 25. 7. 2014 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení „výstavby provozního a sociálního zázemí hokejového klubu HC Slavoj Český Krumlov“, cena byla sjednána ve výši 14 319 393 Kč. V průběhu provádění díla byly provedeny i některé vícepráce, jejichž rozsah nebyl stranami odsouhlasen. Dne 30. 3. 2015 (den před předáním dokončeného díla) byl sepsán „změnový list č. 2“ obsahující 26 položek změn s tím, že jejich provedení představuje navýšení ceny díla o 673 825 Kč.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně po právní stránce uzavřel, že mezi účastníky došlo na základě výběrového řízení k platnému uzavření smlouvy o dílo se sjednanou cenou, nárok na úhradu ceny za provedené vícepráce však zhotovitel nemá, neboť nebyl uzavřen dodatek ke smlouvě, jímž by došlo ke sjednání navýšení ceny díla. Tzv. „změnový list“ za řádně uzavřený dodatek ke smlouvě považovat nelze, neboť podle podmínek uzavřené smlouvy představuje pouze jeden z podkladů pro případné sjednání dodatku ke smlouvě.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, maje za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Přípustnost dovolání dovozuje z ust. s argumentem, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe při řešení otázky, „zda je platná dohoda o změně smlouvy o dílo za situace, kdy je uzavřena písemná dohoda ohledně změny rozsahu díla a ceny za dílo, nicméně tato není nazvána dodatkem a není číslována“, případně jde o otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou. Odkazuje přitom na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , od nichž se dle jejího přesvědčení odvolací soud v projednávané věci odchýlil. Je třeba se zabývat otázkou, zda došlo k platné změně smlouvy o dílo na základě změnového listu ze dne 30. 3. 2015. Dovolatelka nerozporuje skutečnost, že v návaznosti na sepsání změnového listu mělo dojít k uzavření dodatku jako takového, jako se již předtím stalo, což ale žalovaný odmítl. Dále argumentuje tím, že projekt trpěl zásadními nedostatky, dílo by v původní podobě nebylo realizovatelné, přičemž tyto skutečnosti až postupně v průběhu realizace vycházely najevo a za chodu se řešily. Pokud by měly být změnové listy a tím spíše dodatky vypracovány předtím než dojde k jejich realizaci, nebylo možno dílo vyhotovit v daných termínech, což byl problém „pro dotace“. Žalovaný však v návaznosti na změnový list dodatek ke smlouvě podepsat nechtěl. Bylo by hluboce v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, aby žalovaný ve změnovém listu výslovně sdělil, že se změnami souhlasí a že akceptuje navýšení ceny za dílo, aby následně názor změnil a vše popíral. Odvolací soud rovněž pominul tvrzení žalovaného, že vůči uplatněnému nároku započítával své nároky, čímž pohledávku žalobkyně uznal. Další skutečností je rovněž to, že původní výše pohledávky činila 815 328 Kč, přičemž žalovaný část ve výši 450 000 Kč uhradil, čímž dle přesvědčení žalobkyně pohledávku uznal.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v a ), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.

Již v usnesení ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud vyslovil závěr, že , o zadávání veřejných zakázek, ve znění platném v rozhodné době, upravuje pouze proces vedoucí k uzavření smlouvy, jak vyplývá již z ustanovení a b) tohoto zákona, a to mezi subjekty určitého typu vymezenými v odstavci druhém téhož ustanovení zákona. Je-li smlouva v mezích těchto pravidel uzavřena, sleduje dále již svůj vlastní právní osud. Smluvní strany pak musejí své vzájemné vztahy přizpůsobit režimu danému úpravou uvedenou v takové smlouvě, a to včetně případného ujednání o tom, že „cena zahrnuje veškeré náklady spojené s úplným a kvalitním dokončením díla, včetně veškerých rizik a vlivů během provádění díla“. Pravidlo, že smlouvy mají být dodržovány, platí obecně, bez ohledu na to, že byly uzavřeny po výběrovém řízení. Toto pravidlo platí nepochybně i pro ujednání o ceně díla, a to zejména tehdy, jestliže – bez ohledu na existenci rozpočtu – je cena sjednána jako „maximální a nejvýše přípustná“.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud pochybil, pokud „změnový list“ ze dne 30. 3. 2015 neposoudil jako dodatek k uzavřené smlouvě o dílo. Tím však nevymezila žádnou otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe Nejvyššího soudu. Předestřená námitka má totiž základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že účastníci ve smlouvě ze dne 25. 7. 2014 (jejíž součástí učinili i všeobecné obchodní podmínky) sjednali cenu díla v konkrétní výši; smlouva obsahovala ujednání pro případ změn v objemu nebo kvalitě prací a pro případ změn ceny díla (část VII všeobecných podmínek) a podmínky pro sjednání změny smlouvy (část XVIII všeobecných podmínek) počítaje v to i postup v případě změn v množství a kvalitě prací s dopadem na cenu. Z nich vyplývá, že případné zvýšení ceny díla strany navázaly na písemný smluvní dodatek, přičemž ze skutkových zjištění soudů obou stupňů se nepodává, že by k jeho uzavření došlo. Z dotyčných smluvních ujednání rovněž vyplývá, že tzv. samostatný změnový list (odsouhlasený oběma stranami) byl pouze jedním z podkladů pro případný návrh na uzavření dodatku ke smlouvě. Závěr, že k uzavření dodatku smluvně dohodnutým způsobem nedošlo, nerozporuje dokonce sama žalobkyně v dovolání.

Dovolatelkou zmiňované závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , se na daný případ neuplatní, neboť v dotyčné věci se posouzení (ne)platnosti dodatku ke smlouvě odvíjelo od skutečnosti, že sjednaný dodatek ke smlouvě nebyl očíslován, ač si strany číslování dodatků dohodly, přičemž ujednání o formě dodatku (jeho číslování) je třeba považovat za ujednání pouze „pořádkového“ charakteru. V projednávané věci ovšem (a žalobkyně to ve svém dovolání výslovně potvrzuje) ke sjednání dodatku ke smlouvě nedošlo.

Prostřednictvím námitek týkajících se neochoty žalovaného podepsat dodatek ke smlouvě dovolatelka neformuluje žádnou právní otázku k dovolacímu přezkumu. Výtkami, že odvolací soud pominul tvrzení žalovaného, že vůči uplatněnému nároku započítával své nároky, čímž pohledávku žalobkyně uznal, nebo že uhradil jiné provedené vícepráce, taktéž nevymezuje žádnou právní otázku, na jejímž posouzení je napadené rozhodnutí založeno. Uvedené námitky proto nemohou založit přípustnost dovolání.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 7. 2019

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu