Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1711/2019

20 Cdo 1711/2019

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, proti povinné TY INVEST GROUP, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Vřesová č. 684/12, identifikační číslo osoby 26468204, zastoupené JUDr. Filipem Princem, advokátem se sídlem v Praze 4, V Zátiší č. 520/23, pro 460 870 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno – venkov, pod sp. zn. 137 EX 7005/14, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2019, č. j. 14 Co 398, 399/2018-171, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2019, č. j. 14 Co 398, 399/2018-171, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno – venkov, ze dne 22. února 2018, č. j. 137 EX 7005/14-142, ve znění opravného usnesení ze dne 21. února 2019, č. j. 137 EX 7005/14-166, byla určena cena nemovitých věcí zapsaných na LV XY, okres XY, k. ú. XY (parcela XY, orná půda), částkou 30 000 Kč.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. ledna 2019, č. j. 14 Co 398, 399/2018-171, výše uvedená usnesení soudního exekutora potvrdil. Uvedl, že v katastru nemovitostí jsou předmětné pozemky vedeny jako pozemky zemědělské a jejich skutečný stav ke dni ocenění je v souladu se stavem uvedeným v katastru nemovitostí, neboť nejsou zastavěny. Pozemky jsou dle faktického stavu zemědělské, jsou zemědělsky obdělávané a jsou součástí zemědělských honů. Pozemky pak nelze označit jako stavební ani dle terminologie stavebního zákona. Pro charakter pozemků jako stavebních je relevantní jen územní rozhodnutí a regulační plán a nikoli aktuálně účinný územní plán, jak argumentuje povinný. Proto je irelevantní, že územní plán obce XY ze dne 26. 1. 2017 byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2018, č. j. -55 a že ke dni vydání napadených usnesení tak nebyl změněn charakter pozemků ze zemědělských na stavební ve smyslu ust. § 9 odst. 5 zákona o oceňování majetku. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. , uzavřel, že stanovení ceny nemovitosti je pouze výchozím bodem pro stanovení nejnižšího podání pro dražbu. Až samotný výsledek dražby může odpovědět na otázku, jakou má nemovitost hodnotu, za níž může být obecně prodána.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, neboť se odvolací soud v otázce oceňování pozemků jako zemědělských nebo stavebních a ceny obvyklé podle zákona o oceňování majetku, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně judikoval, že okolnost, že pozemek není subsumovatelný do kategorie pozemků již reálně zastavěných, není sama o sobě dostatečným důvodem pro to, aby neobstálo jeho hodnocení jako pozemku stavebního ve smyslu zákona o oceňování majetku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud tak dospěl k nesprávnému závěru, že předmětné pozemky nemohou být oceněny jako pozemky stavební, protože nejsou zastavěny a také chybně posoudil význam územního plánu při využití předmětných pozemků.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínek uvedených v ustanoveních , 4 a , dospěl k závěru, že dovolání je přípustné dle ustanovení , neboť se odvolací soud v napadeném usnesení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Odvolací soud uzavřel, že „pro charakter pozemků jako stavebních je relevantní jen územní rozhodnutí a regulační plán“, případně funkční využití pozemků uvedené v katastru, zatímco územní plán není pro účely posouzení obvyklé ceny předmětných pozemků podstatný; z toho důvodu „je irelevantní, zda územní plán obce XY byl zrušen soudem“ a předmětné pozemky jsou tak nadále vedeny podle územního plánu se způsobem využití jako „průmyslové plochy“. Tento právní závěr odvolací soud zastává přesto, že v napadeném rozhodnutí sám konstatoval z výpovědi znalce (Oceňovací a znalecké kanceláře s. r. o.) uskutečněné před odvolacím soudem, podle níž pro případ, že by v územním plánu byly pozemky vedeny jako stavební, „ocenění by bylo jiné.“

Dovolateli je na místě dát za pravdu, že uvedený právní závěr odvolacího soudu není v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, z níž plyne, že okolnost, že oceňovaný pozemek, který je platným územním plánem evidován jako stavební (zde jako „průmyslová plocha“), není subsumovatelný do kategorie pozemků zastavěných, není sama o sobě důvodem, aby neobstálo jeho vyhodnocení jako pozemku stavebního ve smyslu , zákona o oceňování majetku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. ). Jinak řečeno při ocenění pozemků podle cit. zákona je v zásadě třeba vyjít z toho, jaké je jejich určení stanovené účinným územním plánem, a nikoliv z toho, jakým způsobem jsou pozemky fakticky užívány, zda již ohledně nich bylo vydáno územní rozhodnutí nebo regulační plán, ani z toho, jaký stav jejich užívání je zapsán v katastru nemovitostí. Jestliže odvolací soud uzavřel, že funkční určení pozemků stanovené platným územním plánem je irelevantní, jeho právní závěr tedy neobstojí. Územní plán je totiž závazným podkladem pro vydání následného regulačního plánu a územního rozhodnutí ( , stavebního zákona). Dlužno dodat, že výše uvedené nevylučuje, že obvyklá cena předmětných pozemků bude stanovena i s přihlédnutím k dalším skutečnostem, které ohledně předmětných pozemků vyjdou najevo, mimo jiné i vzhledem k tomu, zda právní nebo jiné reálně existující překážky brání jejich využití dle účinného územního plánu.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; proto, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (srov. věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 7. 2018 JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu