Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2373/2019

33 Cdo 2373/2019-279

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce T. R., bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovaným 1) M. Č., bytem v XY, a 2) M. Č., bytem v XY, zastoupeným JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní 1740/129, o zaplacení 139.892,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2019, č. j. -242, takto:

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Konečného, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. -242, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 8. 2018, č. j. -212, ve výroku o věci samé co do částky 116.600 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 15. 3. 2017 do zaplacení; co do částky 23.292,50 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní podali dovolání jak proti rozsudku soudu prvního stupně, tak proti rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání, které žalovaní výslovně podali proti rozsudku soudu prvního stupně, podle věty první ve spojení s zastavil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ).

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem (nyní) posouzena jinak. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , které obstálo i v rovině ústavně právní, neboť stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. , odmítl). Není totiž úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.

Dovolatelé požadavku uvést, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nedostáli. Formulací, že „soudy si při svém rozhodování špatně vyložily některé právní skutečnosti a jde o otázky, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly řešeny“, přípustnost dovolání v režimu řádně nevymezili, neboť nespecifikují, jaké - v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené - otázky hmotného nebo procesního práva mají přitom na mysli. Tento údaj pak nelze dovodit ani z obsahu dovolání ( ); jeho podstatu totiž tvoří výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, na jejichž podkladě odvolací soud dovodil, že žalovaným nevznikl podle rezervační smlouvy ze dne 25. 10. 2016 nárok na smluvní pokutu. Platí, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud, resp. že správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než dovolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Vázanost dovolacího soudu skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci, znamená, že se dovolatelé předloženou argumentací prosazující vlastní verzi skutku (že kupní smlouva nebyla uzavřena z důvodů na straně kupujícího, resp. že kupující zmařil její uzavření), domáhají přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelů spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu ), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. 7. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu