Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1506/2019

-194

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Partners Financial Services, a. s., se sídlem v Praze 4, Türkova 2319/5b, identifikační číslo osoby 27699781, zastoupené Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem se sídlem v Praze 1, V celnici 1040/5, proti žalovanému A. H. narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Šárkou Veselou, advokátkou se sídlem v Brně, Podruhova 2689/3, o zaplacení částky 203 021 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2018, č. j. XY, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, č. j. XY, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 101 510,50 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu co do částky 101 510,50 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“), majíc za to, že odvolací soud se při řešení otázky moderace smluvní pokuty odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 101 510,50 Kč s úrokem z prodlení a žalobkyni přiznal náhradu nákladů celého řízení, případně aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, případně aby je zamítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka má za to, že odvolací soud se při řešení otázky moderace smluvní pokuty odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se bere zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež je podle citovaného ustanovení rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní pokuty, podmíněnou předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách a na které dovolatelka odkazuje). V projednávané věci soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, uvedeným judikaturním závěrům dostál, neboť uzavřel, že smluvní pokutou byl (platně) zajištěn závazek z konkurenční doložky, a současně se zabýval délkou období, po které byl žalovaný konkurenční doložkou omezen, generováním zisku žalovaného jako podnikatele, územním omezením jeho podnikatelských aktivit a skutečností, že žalovaný po dobu více než sedmi let žalobkyni přinášel vysoký zisk. Uzavřely-li na základě uvedeného soudy nižších stupňů, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení o moderaci smluvní pokuty, postupovaly v souladu s judikaturou dovolacího soudu a tvrzený předpoklad přípustnosti není dán.

Odkazuje-li dále dovolatelka na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. , a ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. , jako na rozhodnutí, od kterých se odvolací soud odchýlil, není její odkaz správný. V těchto jiných věcech se dovolací soud zabýval nesprávným postupem soudů nižších stupňů, jež podřídily zásadu volnosti smluvních stran zásadě rovnosti smluvních stran a ustanovení , obchodního zákoníku, ve znění tehdejších předpisů, nepřípustně rozšířily o kritérium vyváženosti smlouvy. K tomu však v projednávané věci nedošlo. Tvrzený předpoklad přípustnosti proto není dán, neboť závěry vyjádřené v citovaných rozhodnutích dovolacího soudu v projednávané věci nelze použít.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, dovolání proti výrokům o nákladech řízení však není přípustné vzhledem k ustanovení ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. 7. 2019

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu