Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1685/2019

23 Cdo 1685/2019-278

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

B. K.

STAVINVEST Q s.r.o.

, se sídlem Písek, Pražské Předměstí, Pražská 305, PSČ 397 01, identifikační číslo osoby 60827106, o zaplacení 224 991 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. -216, t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2011, č. j. -216,

se zrušuje

a věc

se

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 2. 2011, č. j. -216, změnil vyhovující rozsudek Okresního soudu v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 7. 2010, č. j. -184, tak, že žalobu na zaplacení 224 991 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že smluvní strany dne 20. 12. 2017 mezi sebou uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní podle § 289 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy zavazuje jedna nebo obě strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění, jenž je určen alespoň obecným způsobem. Oba soudy vyšly ze shodného skutkového zjištění, že si strany v čl. 10 předmětné smlouvy sjednaly uzavření budoucí smlouvy tak, že: „budoucí prodávající je povinen zaslat budoucímu kupujícímu výzvu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotek do deseti dnů ode dne, kdy podle bodu

10.1.1. kolaudační rozhodnutí na budovu nabude právní moci a

10.1.2. budově bude přiděleno číslo popisné a

10.1.3. bude podán návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy nebo smlouvy o výstavbě vymezující rozestavěné jednotky v budově do katastru nemovitostí a10.1.4. proběhne technické přejímací řízení; pokud budou při tomto řízení zjištěny zřejmé vady a nedostatky, pak ode dne, kdy byly všechny zřejmé vady a nedostatky odstraněny a o tomto odstranění budoucí kupující podepsal protokol.“

Zatímco soud prvního stupně považoval ve smlouvě vymezenou dobu k uzavření budoucí smlouvy ve smyslu § 289 obch. zák. za určité sjednání určení počátku lhůty pro učinění výzvy k uzavření realizační kupní smlouvy, odvolací soud jeho právní závěr nesdílel, a to z důvodu, že začátek lhůty, od níž se odvíjí povinnost budoucího prodávajícího zaslat budoucímu kupujícímu výzvu k uzavření realizační kupní smlouvy, je vázán na současné splnění celé řady skutečností, o nichž není najisto postaveno, zda vůbec, případně kdy nastanou, a též proto, že takto koncipované ujednání je závislé na rozhodnutí správních orgánů (např. vydání kolaudačního rozhodnutí či přidělení čísla popisného) a je závislé i na technických záležitostech, jako je např. technické přejímací řízení, odstranění vad a nedodělků, apod. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva, která jednoznačně neurčuje dobu, do které má být kupní smlouva uzavřena, je absolutně neplatná pro její neurčitost podle , , platného v rozhodné době (dále jen „obč. zák.“). Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. . Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení smluvní pokuty sjednané v .6. smlouvy o smlouvě budoucí pro případ nedodržení termínu (do 31. 1. 2009) odstranění vad a nedodělků bytové jednotky, nebytového prostoru, garáže a odpovídajícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy, ohledně jejichž budoucí koupě se žalobkyně s žalovanou dohodly ve smlouvě o smlouvě budoucí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je přípustné podle , platného do 31. 12. 2012 (dále jen „ “) a uplatnila dovolací důvod podle , kterým namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o budoucí smlouvě kupní je neplatná pro neurčité vymezení doby, do které má být kupní smlouva uzavřena. Poukazuje na to, že uzavření budoucí smlouvy kupní, jejíž předmět je ve výstavbě, musí být vázáno na splnění určitých podmínek, tj. aby předmět koupě byl vystavěn v souladu s projektovou dokumentací, stavebním povolením, aby byl předmět koupě bez vad, bylo pro něj vydáno pravomocné kolaudační rozhodnutí a byl zapsatelný v katastru nemovitostí. Podle názoru žalobkyně ujednání v bodech 10.1.1. až 10.1.4. je naprosto pregnantní, jednoznačné a nevzbuzující žádné pochybnosti o tom, jaké mají být splněny podmínky pro počátek běhu lhůty pro uzavření kupní smlouvy. Považuje tedy za správný právní závěr soudu prvního stupně, a jestliže odvolací soud jeho právní názor nesdílí, pak podle dovolatelky pochybil a navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud se zřetelem k bodu 7. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou učiněnou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou – žalobkyní ( ), řádně zastoupenou ( ), dospěl k závěru, že dovolání je ve věci samé přípustné podle a opírá se o způsobilý dovolací důvod uvedený v

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání nenamítá.

Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle , kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tím je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod podle o nesprávném právní posouzení věci, které podle dovolatelky má spočívat v nesprávném právním posouzení uplatněného nároku, je naplněn, neboť dovolatelce je třeba přisvědčit, že odvolací soud sice aplikoval správně určený právní předpis ( obch. zák. a obč. zák.), ale nesprávně je interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy). Dovolatelce lze přisvědčit, že závěr o neurčitosti ujednání o počátku lhůty pro uzavření realizační smlouvy kupní ve smlouvě o smlouvě budoucí nelze odůvodnit jen tím, že počátek lhůty je vázán na současné splnění celé řady skutečností, jestliže jsou tyto skutečnosti ve smlouvě zcela konkrétně specifikovány, a ani tím, že není uvedeno konkrétní datum splnění vymezených podmínek, je-li počátek lhůty pro učinění výzvy k uzavření realizační kupní smlouvy zcela určitě vymezen tím, že lhůta počíná běžet až po naplnění podmínek vymezených v bodu 10.1. a 10.4. smlouvy, resp. je-li ve smlouvě o počátku lhůty pro uzavření kupní smlouvy zcela určitě sjednáno, jaké skutečnosti musí být splněny pro to, aby kupní smlouva mohla být uzavřena. Dovolatelce lze přisvědčit, že lhůtu pro uzavření smlouvy lze stěží určit konkrétním datem právě s ohledem na probíhající správní a technické přejímací řízení předmětu koupě, který je teprve ve výstavbě. Určitost lhůty nemusí být vymezena jen určitým datem. Určitost smluvního ujednání o stanovení doby pro uzavření kupní smlouvy je ve smyslu obč. zák. naplněna též tím, že počátek běhu pro uzavření kupní smlouvy je vázán na splnění konkrétně specifikovaných podmínek pro počátek běhu této doby. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. , dospěl k závěru, že právní úkon je neurčitý tehdy, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, přičemž neurčitost (nejednoznačnost) tohoto obsahu nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel ve smyslu ustanovení obč. zák. a - 4 obch. zák. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. jsou dostupná na

www.nsoud.cz

). Odvolací soud podle uvedené judikatury v dané věci nepostupoval.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod podle o nesprávném právní posouzení věci je naplněn, a proto rozsudek odvolacího soudu zrušil ( , a to bez jednání ( ), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 6. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu