Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2888/2018

24 Cdo 2888/2018-142

USNESENÍ

Psychiatrické nemocnice Bohnice

, se sídlem v Praze 8, Ústavní č. 91, IČO 00064220, o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního u, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání umístěného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2017 č. j. -100, takto:

I. Dovolání umístěného

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 9. 2015 č. j. -8, kterým bylo určeno, že k převzetí R. Z. do zdravotního u dne 18. 9. 2015 došlo ze zákonných důvodů a že tyto důvody trvají, bylo k odvolání umístěného odvolacím soudem zrušeno pro nedostatečnost odůvodnění a skutečnost, že soud nejednal se zákonnou zástupkyní umístěného, ačkoli byl nezletilý. Okresní soud pro Prahu 8 poté řízení zastavil, protože umístěný byl ze zdravotního u dne 25. 9. 2015 propuštěn, umístěný však podle ustanovení z. ř. s. prohlásil, že na projednání věci trvá. Okresní soud pro Prahu 8 proto následně usnesením ze dne 21. 8. 2017 č. j. -88 opětovně rozhodl, že převzetí AAAAA do zdravotního u bylo v souladu se zákonem. Po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že pacient trpí duševní poruchou – Aspergerovým syndromem s poruchou přizpůsobení, v době přijetí byl nebezpečný zejména sobě, ale i okolí, vyhrožoval sebevraždou i heteroagresí, sdělil, že se už dříve chtěl o sebevraždu pokusit a dva měsíce neužívá předepsané léky, fyzicky napadl ošetřující personál nemocnice a byl emočně labilní. Vzhledem k tomuto chování nebyla jiná alternativa k odvrácení hrozby nebezpečnosti pro něho nebo jeho okolí než nemocniční léčba s dohledem, jak vyplynulo z výslechu svědkyně P. K námitce matky nezletilého, že nebyla zdravotním ústavem informována, soud prvního stupně uvedl, že se matka do zdravotního u téhož dne dostavila, nerespektovala doporučení lékařů a ignorovala interní řád nemocnice, přičemž tyto skutečnosti ani není v rámci detenčního řízení oprávněn přezkoumávat. Matka nezletilého byla před jeho převozem do zdravotního u kontaktována personálem školy nezletilého, ta si pro něj však nemohla přijít.

K odvolání umístěného Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2017 č. j. -100 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že naplnění důvodů detence se váže k okamžiku, kdy došlo k převzetí do zdravotního u, proto je možné vycházet jen ze skutečností známých v této době. Své rozhodnutí založil na zjištění, že umístěný byl do nemocnice přivezen rychlou záchrannou službou zavolanou ředitelem základní školy, protože dostal „autistický“ záchvat a zaměstnanci školy si s ním nebyli schopni poradit, dříve byly podobné situace řešeny přivoláním matky umístěného, ta si pro něj však tentokrát nemohla přijít. Podle P. byl stav umístěného velmi tenzní, hovořil o tom, že chce odejít za svou želvičkou do nebíčka, to že chce zemřít, sděloval již personálu rychlé záchranné služby, proto nepřipadala v úvahu jiná alternativa léčby než hospitalizace. U umístěného se vyskytovalo zvýšené riziko agresivního chování (projevující se verbální a brachiální agresí) a sebepoškozování (bodání se jehlou do ruky). K námitkám ohledně subsidiarity detence odvolací soud uvedl, že škola chtěla původně situaci vyřešit přivoláním matky umístěného, to však neznamená, že by jeho akutní stav hospitalizaci nevyžadoval, nadto v okamžiku, kdy se o hospitalizaci rozhodovalo, nebylo převzetí umístěného matkou fakticky možné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal umístěný dovolání, jehož přípustnost vymezuje tím, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených, a to zda může být k odůvodnění nedobrovolné hospitalizace použito pouze jednání, které se vyskytlo před započetím nedobrovolné hospitalizace, zda musí soud zkoumat existenci alternativ k nedobrovolné hospitalizaci a odůvodnit, proč nebyly využitelné, a konečně dovolatel pokládá otázku, zda je soud povinen zjistit a popsat konkrétní jednání, které mělo být bezprostředně a závažně nebezpečné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) se nejprve se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Uvádí-li dovolatel, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda lze k odůvodnění nedobrovolné hospitalizace použít pouze jednání, které se vyskytlo před započetím nedobrovolné hospitalizace, čímž namítá, že soud v odůvodnění poukázal i na nebezpečnost umístěného pro své okolí, když k napadení personálu nemocnice došlo až poté, co byl přivezen rychlou záchrannou službou (na rozdíl od výhružek sebevraždou, které předcházely příjezdu zdravotníků), nezakládá tato námitka přípustnost dovolání, neboť stěžejním důvodem pro hospitalizaci bylo zjevně jednání předcházející přivolání rychlé záchranné služby, přičemž dovolatel nezpochybňuje závěr, že jednáním předcházejícím započetí nedobrovolné hospitalizace může být rozhodnutí odůvodněno. Jestliže tak obstojí již sám důvod pro hospitalizaci spočívající ve výhružkách sebevraždou, nemůže závěr o oprávněnosti hospitalizace zpochybnit ani napadení závěru ohledně agrese umístěného vůči okolí, a tudíž pro napadené rozhodnutí není zapotřebí se předestřenou otázkou blíže zabývat, neboť její vyřešení není pro dovoláním napadené rozhodnutí určující.

Vymezuje-li dovolatel přípustnost dovolání otázkou, zda musí soud zkoumat existenci alternativ k nedobrovolné hospitalizaci, zpochybňuje tím soudy zjištěný skutkový stav a neuplatňuje tak způsobilý dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s .ř., neboť dovolatel přehlíží, že z výslechu lékařky bylo zjištěno, že vzhledem k suicidálním proklamacím nepřicházela v úvahu jiná alternativa než hospitalizace. Podle zjištění soudů nižších stupňů přitom v dovolání předestřená alternativa předáním do péče matky a ambulantní léčbou nebyla v době převzetí nezletilého ani fakticky možná, neboť si matka pro nezletilého nemohla přijít, do nemocnice se dostavila téhož dne až po započetí jeho nedobrovolné hospitalizace.

Přípustnost dovolání nezakládá ani polemika dovolatele s konkrétností odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí, nutno podotknout, že napadené rozhodnutí obsahuje dostatečně konkrétní popis jednání, nezakládající žádných pochyb o tom, jaké jednání umístěného bylo příčinou jeho převzetí do zdravotního u, a proč bylo toto jednání vyhodnoceno jako ohrožující zejména samotného umístěného, ale i jeho okolí.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání umístěného na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 6. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu