Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4977/2017

-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Z. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č. j. , 101/2017-87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 6. 2016, č. j. -57, a doplňujícím rozsudkem ze dne 6. 10. 2016, č. j. -75, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč a konstatování, že v důsledku vydání rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. S-MHMP 922776/2010/OST/Fr, došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce zaručeného v článku 11 odst. 1d (výrok I) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 6. 2017, č. j. , 101/2017-87, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Otázky, zda je odpovědnost „úředních osob“ vyloučena, i když se správní orgány „záměrně“ a „nesčetněkrát“ z formálněprávních důvodů odmítly zabývat námitkami a odvoláními účastníka územního řízení, a zda nezákonným rozhodnutím „o účastenství“ v územním řízení dochází „téměř vždy“ k zásahu do vlastnického nebo jiného práva opomenutého účastníka řízení, nemohou založit přípustnost dovolání podle , neboť na řešení takto obecně položených právních otázek napadené rozhodnutí nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001). Odvolací soud svůj závěr o neexistenci nároku dovolatele odůvodnil jednak tím, že mezi nezákonným rozhodnutím správního odvolacího orgánu (o zamítnutí odvolání žalobce jako opožděného) a dovolatelem tvrzenou nemajetkovou újmou vzniklou v důsledku omezeného přístupu k jeho nemovitostem kvůli stavbě cyklostezky není dán vztah příčinné souvislosti, a jednak tím, že takto tvrzená nemajetková újma dovolateli nevznikla.

Žalobce ve svém dovolání napadá uvedený závěr odvolacího soudu o tom, že mu v důsledku omezení přístupu k nemovitostem výstavbou cyklostezky nevznikla nemajetková újma. Odvolací soud přitom podle skutkových zjištění měl za prokázané, že žalobci zůstala zachována jiná přístupová cesta k jeho pozemkům včetně možnosti zajíždět k těmto pozemkům motorovým vozidlem. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím, přičemž v dovolacím řízení se skutkovými otázkami zabývat nelze ( ).

Namítá-li dovolatel nesprávnost úvahy odvolacího soudu o vzniku nemajetkové újmy, pak se nejedná o námitku proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale o polemiku s tím, jaký skutkový závěr odvolací soud z jednotlivých skutkových zjištění učinil, neboť otázka vzniku nemajetkové újmy je otázkou skutkovou, nikoliv právní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 42/2018). Námitka proti skutkovým zjištěním přitom není způsobilým dovolacím důvodem ( za pomoci argumentu a contrario).

Dovolatel napadá i závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou nemajetkovou újmou. Jestliže však obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (závěr o tom, že nemajetková újma žalobci nevznikla), nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech dovolatele nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2006).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodováno o nákladech řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 7. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu