Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1641/2019

21 Cdo 1641/2019-350

USNESENÍ

ESCAPE CONSULT, spol. s r. o.

L. H.

, dříve B., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Doležalem, advokátem se sídlem v Zájezdu č. 70, Česká Skalice, o 47.586,12 Kč s úrokem z prodlení a o vzájemné žalobě o 209.112,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2018, č. j. -282, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Doležala, advokáta se sídlem v Zájezdu č. 70, Česká Skalice.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, č. j. -282, do výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 1. 2018, č. j. -224, ve výrocích II. (o povinnosti žalobce zaplatit žalované 209.112,- Kč s tam vyčísleným úrokem z prodlení), IV. (o povinnosti žalované zaplatit České republice doplatek soudního poplatku 1.756,- Kč) a VI. (o povinnosti žalované zaplatit České republice na náhradě nákladů státu 200,- Kč), není přípustné podle ustanovení neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce možné částečné neplatnosti právního úkonu, respektive k oddělitelnosti té části právního úkonu, která je neplatná, od ostatního obsahu právního úkonu ve smyslu ustanovení

, (ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen obč. zák.) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 44/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , v nichž byl přijat právní názor, že „oddělitelnost“ části právního úkonu od ostatního jeho obsahu je třeba vždy dovodit výkladem z povahy právního úkonu anebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, že se proto uplatní interpretační zásady, jež vyplývají z ustanovení obč. zák., že neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahové, nikoliv reálné neoddělitelnosti, a že podle zásady favor negotii je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy; neoddělitelnost neplatné části právního úkonu tvrdí a prokazuje ten, kdo se dovolává neplatnosti právního úkonu v celém rozsahu] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Ze stejných hledisek ve vztahu k posouzení dovolatelem nastolené otázky, „zda je ujednání o výpovědi konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele oddělitelné od zbývajícího obsahu konkurenční dohody“, vycházel také odvolací soud (i soud prvního stupně, jehož závěry v tomto směru odvolací soud převzal), když [na základě ustálené judikatury vztahující se k odstoupení od konkurenční doložky bez uvedení důvodu (srov. soudy zmiňované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. ), a na základě skutečnosti, že žalobce dopisem ze dne 10. 9. 2015 vypověděl žalované dohodu o zákazu konkurence ze dne 27. 11. 2013 bez uvedení důvodu] dovodil, že ujednání obsažené v čl. III. 3 dohody ze dne 27. 11. 2013 (v části dohody, v níž si účastníci sjednali, že žalobce může po dobu trvání pracovního poměru dohodu o zákazu konkurence vypovědět z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu) je absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák; zároveň dospěl k závěru, že v daném případě je čl. III. 3 uvedené dohody ve smyslu ustanovení § 41 obč. zák. oddělitelný od zbytku konkurenční doložky, neboť i bez tohoto ujednání plynou z uzavřené konkurenční doložky vyvážená práva a povinnosti oběma stranám, které měly a mohly zvážit, zda chtějí konkurenční doložku uzavřít, především v době před jejím uzavřením; námitku žalobce o neoddělitelnosti čl. III. 3 od zbytku konkurenční dohody, z níž žalobce dovozoval neplatnost celé konkurenční dohody, nepovažoval za důvodnou. S tímto závěrem odvolacího soudu souhlasí také dovolací soud.

Namítá-li dovolatel - s poukazem na „usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. “ - že „soud prvního stupně ani odvolací soud nepoučily žalobce dle ust. a 3 stran jeho povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní co do skutečnosti, zda žalovaná nesplnila svůj závazek z KD“, uplatňuje tím jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení , a to tzv. jinou vadu řízení, která by mohla mít (kdyby byla důvodná) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě

však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel rovněž přehlíží, že Nejvyšší soud v jím zmiňovaných věcech, stejně jako v dalších v dovolání uvedených věcech, vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a , vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci, a proto závěry v rozhodnutích přijaté na posouzení projednávané věci nedopadají.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2019

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu