Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 4198/2018

24 Cdo 4198/2018-335

USNESENÍ

J. V.,

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2017, č. j. -295, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.12.2017, č.j. -295, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 23.3.2017, č.j. -222, ve výroku, kterým byl zamítnut návrh žalobce na určení, že žalobce je oprávněným závětním dědicem po zůstavitelce M. V., zemřelé 30.8.2010, a zákonným dědicem po zůstavitelce M. V., zemřelé 30.8.2010, a rozhodl o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně i u soudu odvolacího. Vycházel ze závěru, že závěť ze dne 27.8.2010 není platnou závětí zůstavitelky, neboť bylo znaleckými posudky prokázáno, že není napsána vlastní rukou zůstavitelky, a dále, že zjištěné skutečnosti nesvědčí o existenci spolužití žalobce se zůstavitelkou ve společné domácnosti ve smyslu ustanovení , , ve znění platném do 31.12.2013.

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že jde o rozhodnutí ve věci samé, jímž se řízení končí, a odvolací soud založil rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci – „nesprávně vyložil otázku hmotného práva, přičemž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, když „z konstantní judikatury dovolacího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. ) jednoznačně plyne, že společná domácnost je typ soužití osob, které se vyznačuje určitou stálostí na straně jedné a určitým hospodářským uspořádáním na straně druhé“. Podle žalobce však v dané věci odvolací soud „existenci společné domácnosti neshledal, ačkoli učinil skutková zjištění, podle nichž žalobce a zůstavitelka spolu měli dlouhodobý partnerský vztah, který byl příčinou rozvratu žalobcovy rodiny, že žalobce přispíval na náklady domácnosti vedené zůstavitelkou, že v bytě a jeho okolí byl vídán, a že naopak nepřispíval na náklady své původní domácnosti“. Navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které na zjištěný skutkový stav neaplikovalo správný pojem společné domácnosti, „jako trvalé či dlouhodobé soužití alespoň dvou osob, které společně uhrazují náklady na svůj život“, dovolací soud zrušil a vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu rozhodující, zda žalobce splňuje předpoklady pro dědění po zůstavitelce ve třetí dědické skupině, jako tzv. osoba spolužijící, podle ustanovení ve spojení s ustanovením , . Na zjištěný skutkový stav (který přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení ) aplikoval odvolací soud tato ustanovení v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.1967, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; zprávě býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.6.1982, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2009, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.6.2017, sp. zn. ), včetně žalobcem označeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.10.2012, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.1.2002, sp. zn. , a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není, na základě vymezených důvodů dovolání, přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení , odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 6. 2019

JUDr. Roman Fiala předseda senátu